PRAHA | Národní demokracie brzy oslaví tři roky své existence a vstoupí do roku čtvrtého. V něm ji opět čekají volby, tentokrát ty nejdůležitější, sněmovní. O tom, zda a jak se jich bude účastnit, rozhodoval svým způsobem i nedávný mimořádný sněm ND. Vyzpovídali jsme staronového předsedu Adama B. Bartoše.

Redakce: Národní demokracie získala v krajských volbách po třech letech méně hlasů než v evropských volbách, kdy začínala. Čím si to vysvětlujete?
ABB: Je rozdíl mezi volbami krajskými, evropskými nebo volbami do Poslanecké sněmovny, které nás čekají příští rok. Ke každým chodí jiný typ voličů. V evropských volbách také mohlo zafungovat více naše „NE Bruselu“, podle kterého se mohli rozhodovat lidé, kteří o nás vůbec nevěděli a tehdy ani vědět nemohli. Navíc v těchto volbách byla mnohem větší konkurence, než před třemi lety. Každá rozumnější strana mluvila kriticky o imigraci, což poškodilo skoro celou vlasteneckou scénu.

Berete tedy volby jako prohru?
Národní demokracie neuspěla, nedokázala přesvědčit voliče, že je lepší než další vlastenecké strany a nedokázala přitáhnout ani zklamané voliče, kteří k volbám dlouhodobě nechodí. Osobně to ale jako prohru neberu, věděl jsem, že to kvůli roztříštění vlastenecké scény dopadne špatně, takže to úplné překvapení nebylo. A vědět, že v České republice existují čtyři tisíce lidí, kteří nás volili ne podle chytlavého názvu (jako tehdy ono „NE Bruselu“), ale protože nás už znají, a to i přes mediální pomluvy na jedné či mediální ticho na straně druhé, to také není k zahození. Máme 4000 věrných voličů. A s tím už se dá něco dělat.

Proč tedy vedení dalo své funkce k dispozici, když si příliš nepřipouštíte, že by neúspěch ve volbách byla vaše vina?
Byla to spíše formalita, částečně vynucená na nátlak bývalého místopředsedy, částečně jsem na to přistoupil i proto, abych věděl, jakou mám ve straně i nadále podporu. I proto jsem navrhl tajnou volbu, abych měl jistotu, že mne nikdo nebude volit pod nátlakem. 23 z 27 delegátů ukázalo, že strana si nemyslí, že by byla v krizi. Ostatně, neměl jsem ani protikandidáta…

Mrzelo vás to?
Částečně ano, protože jsem se těšil na sněmovní souboj s Lukem Belsonem, bývalým místopředsedou, podle kterého za volební neúspěch mohu já a styl, jakým se prezentuji na veřejnosti. Belson měl jinou představu o tom, jak by strana měla vypadat a řekl, že bude proti mně kandidovat. Nakonec k tomu ale nenašel odvahu, možná i proto, že si spočítal, že by neměl žádnou podporu. A tak s bouchnutím dveřmi odešel a začal na nás házet špínu.

Označil vás za někoho, kdo ve straně provedl nacistický puč.
To je úsměvné. Nevím, jak bych mohl udělat puč, když se vedení obměnilo jen lehce – po Belsonovi se na post místopředsedy posunul František Němec a tým doplnil Ivan Cícha. To spíše my jako Národní demokracie jsme ustáli pokus o puč zosnovaný Lukem Belsonem. Jsem proto rád, že se strana očistila od těchto lidí, kteří byli netrpěliví a když vidí nezdar ve volbách, hned by vše měnili – program, předsedu, všechno. My ale přece pracujeme dlouhodobě a nesmíme se nechat odradit prvotními neúspěchy.

Co se tedy stalo s Národní demokracií poté, co odešel bývalý místopředseda a s ním asi deset lidí?
Strana se jednoznačně stabilizovala, skončily zbytečné hádky a jalové debaty, liberální křídlo odešlo a jsme teď mnohem jednotnější. Nejsem naivní, abych si myslel, že už bude navždy klid. Sám vím, že už to byl druhý pokus přesvědčit členskou základnu, že se má zbavit svého předsedy, něco podobného se mi stalo před rokem. A asi se to bude časem opakovat. Netvrdím, že jsem jediný, kdo může ND vést. Jen mám pocit, že můj čas odejít ještě nenadešel. Chci dovést stranu ke sněmovním volbám.

A co ony pomluvy, že se strana vydala směrem k nacionálnímu socialismu?
To nikdo nemůže brát vážně. Jsou to bláboly Luka Belsona, který na tomto uměle vytvořeném problému chtěl stranu rozštěpit. Naštěstí jsem to včas prokoukl. A vše je jinak, než on tvrdí. Například jsme na tomto mimořádném sněmu do stanov odhlasovali větu, že ND je proti jakékoli revizi poválečného uspořádání našeho území. To se ale Belsonovi v jeho pomlouvačném pamfletu připomínat nehodilo.

Národní demokracie se tedy měnit nebude?
Bude i nebude. Nebude v tom smyslu, že bychom ustoupili z naší radikality, že bychom se zařadili někam do politického středu, jak to někteří chtěli. ND se ale bude měnit v tom, že ještě více přitvrdí. Vždyť záměr, se kterým jsme vznikali, být radikální stranou, se ukázal jako správný. Většina z našich konkurentů začala říkat to, co my. Celá politická scéna se zradikalizovala. Dělali jsme to dobře, musíme jen vytrvat, nebýt netrpěliví. Situace je vážnější než v době, kdy ND vznikala. Proto je dnes ND ještě více potřeba, než tehdy. Jestli tehdy nám připadala vážná natolik, že jsme „šli do toho”, tak nyní nám nezbývá nic jiného, než pokračovat. Rozhodně nemůžeme jít „od toho”. Právě naopak. Nemůžeme si vůbec dovolit utéci z boje, nemůžeme si dovolit vyklidit pozice.

Nebude těžké přesvědčit voliče příště, po tomto hubeném výsledku?
Samozřejmě, že bude. Ale od toho tu jsme, to je náš úkol, přesvědčit lidi, že víme, jak řešit problémy naší společnosti. Volby jsou jen jedno hřiště, na kterém hrajeme. A je to hřiště, na kterém se dá vyhrát jen velice těžko, protože pravidla si zde pro sebe sepsaly systémové strany. Ale existují i jiná hřiště, kde je možné se s nepřítelem utkat. A k tomu, že jsme lidi nezaujali? Je to možné, ale ne definitivní. Není totiž pravda, že bychom byli pro lidi nezajímaví. Mnohokrát jsme dokázali nastolovat témata a byli jsme v tom dobří. Jen si vzpomeňme – jako první jsme začali dělat demonstrace před ambasádou USA a lidem se to líbilo. Jako první jsme se postavili na stranu Ruska v případě krize na Ukrajině a mnoha lidem se to líbilo. Jako první jsme udělali výzvu k neutralitě a proti NATO a mnoho lidí to podepsalo a líbilo se jim to. Jako první jsme přišli s tábory lidu, které měly velké úspěchy. Jako první jsme přišli s domobranou a dokonce jsme tuto myšlenku zrealizovali. Chci tím říci, že to umíme, že máme dobré nápady, že máme dobré myšlenky. Udávali jsme dost často směr, jen jsme ztratili na chvíli dech vlivem represí, protože ten třetí rok byl, co si budeme říkat, velmi krizový. Ale my ho přežili.

Můžete to nějak rozvést? Proč myslíte, že to byl krizový rok?
Obecně to tak bývá, například ve vztahu přichází krize třetí rok. Ale i objektivně to byl nejsložitější rok. Represe byly největší, jaké jsme kdy zažili, to v roce 2014 ani 2015 nebylo. Do toho ony nešťastné volby, pak vnitrostranické dohady. Nakonec ale vše dopadlo dobře. Represe nás nezlomily, volby nás neotrávily, vnitřní rozpory jsme na sněmu překonali.

Dobře. Jak se bude nový směr ND, o kterém jste mluvil, projevovat prakticky? Budete ještě radikálnější ve svých projevech? Vždyť vám hrozí podmínka a budete-li pravomocně odsouzen, pak rovnou vězení…
Ano, to je nepříjemné. Ve svých projevech budu muset být opatrný a vynalézavý, jak říci věci, které chci říci, aniž bych provokoval policii. Ale ND není jen ABB. Národní demokracie může být radikálnější. Třeba ve svém programu.

Co myslíte konkrétně?
Jsem přesvědčen, že pokud má ND něčím zaujmout a ukázat, že na rozdíl od druhých stran ví, kdo je náš skutečný nepřítel, pak musíme náš program rozšířit o další nezbytná témata jako je například požadavek nacionalizace finančního sektoru, půdy a některých dalších strategických odvětví, zdanění zisků nadnárodních společností, zřízení velké české banky s podporou státu nebo vytvoření nové ústavy, která by vyzdvihla roli národa a zakotvila by také povinnost občanů zachovat kulturní a fyzickou kontinuitu národa. Souhlasím také s Vítem Skalským, předsedou MO ND Plzeň, který v naší vnitrostranické debatě zastává názor, že by nebylo od věci změnit konzervativní paradigma ND, protože v dnešní situaci není zkrátka co konzervovat. Ti, kteří si úpadek dnešní doby plně uvědomují, si všímají jisté nelogičnosti toho, když se ND vydává za konzervativní stranu, ačkoli jsme svědky toho, že dnes marxisticko-kulturní a globalistická revoluce finišuje. Jedinou smysluplnou odpovědí na tuto revoluci není konzervativismus, ale nacionální kontrarevoluce, tvrdí Skalský. Souhlasím s ním. Jen si myslím, že pro voliče je slovo „kontrarevoluční“ ne úplně srozumitelné. Používal bych spíše slovo „protisystémová strana“, což jsme už v krajských volbách začali dělat. O nic jiného ani nejde. Nechceme jen vyhrát volby a změnit vládu, chceme změnu režimu.

Na sněmu jste také použil větu, že Národní demokracie je, nebo by měla být, víc než jen politická strana. Jak jste to myslel?
Snad je a udělám vše pro to, aby to tak bylo ještě více. Aby ND nebyla jen politická strana, ale poslání. ND je věc rozhodnutí, osobní postoj, výraz statečnosti a odvahy. ND by neměla být pro každého. ND není obyčejná politická strana, která by svůj úspěch měřila podle výsledku ve volbách. Neúspěch ve volbách nemůže ovlivnit naši víru ve smysluplnost naší práce. Můžeme upravit to či ono a příště doufat, že se nám podaří oslovit více voličů, ale ani 0,16 není důvodem vyklízet pozice. Nejsme tu kvůli volbám, jsme tu kvůli národu. Jsme tu kvůli poslání. ND je náš boj proti tomuto systému, který se už nedá reformovat, který je potřeba nahradit systémem novým. Nemůžeme uvažovat v kategorii – volební prohra / volební vítězství a podle toho jednat. My jsme nad tím, náš boj je věčný, jsme probuzení lidé, bojovníci, kteří projevili odvahu se veřejně angažovat proti silám Zla a dekadence. Na sněmu jsem také říkal, že je potřeba, abychom měli to, co Julius Evola nazývá „legionářským duchem“: „Je to sklon toho, kdo si umí zvolit život tvrdší, kdo umí bojovat, třebaže ví, že bitva byla materiálně ztracena, kdo umí prokázat platnost slov prastaré ságy ´Věrnost je silnější než oheň´.” Takoví lidé, bych si přál, aby vstupovali do ND. A už nyní je tam máme.

Jaké máte pro ND plány na nejbližší období?
Prioritní pro nás nyní je jednat s politickými partnery o podobě našich kandidátek. Je jasné, že sami to nezvládneme, nemá smysl stavět vlastní kandidátky ND, jak jsme to udělali v krajských volbách. Zvládli bychom je postavit, ale k ničemu by to nevedlo. Lidé chtějí vidět, že se spojujeme. Proto nyní jednáme s relevantními politickými subjekty o tom, že uděláme společné kandidátky. Tedy příští týdny a měsíce se ponesou ve znamení vyjednávání. První kola rozhovorů jsme už absolvovali a nyní nás čekají další kola.

Jak schůzky probíhaly, s jakými stranami jednáte, co si z nich odnášíte?
Nechci být moc konkrétní, protože zatímco například Josef Zickler z Řádu národa se za nic nestydí a jedná na rovinu (a to se mi líbí) a shodli jsme se, že uveřejníme informaci o tom, že jsme jednali, další předsedové stran chtějí z taktických důvodů informaci o jednání většinou spíše utajit. Proto nemohu jmenovat další strany kromě Řádu národa. Co mne ale mile překvapilo je to, že s Národní demokracií nemají problém a tváří se na spolupráci pozitivně. To by znamenalo, že políček v krajských volbách, který vlastenecká scéna dostala, přinesl svůj pozitivní efekt. Tak uvidíme, zda ta ochota ke spolupráci a ke kompromisu vydrží až do voleb.

A plány na příští rok kromě voleb?
V únoru nás čeká výroční konference, předpokládám, že se sejdeme v Plzni a bude mít zase slavnostní charakter. Uděláme také po čase nějakou větší demonstraci v Praze, ale úplně jinou, než jsme je dělali dosud. Něco chystám také na 1. máj. A chci se hodně věnovat stranické struktuře, jezdit po regionech, zakládat nové místní organizace a více komunikovat s těmi stávajícími. V novém vedení jsme si v tomto smyslu rozdali úkoly, takže se těším, že to časem přinese ovoce.