Je velice těžké přesvědčit voliče, aby dali hlas malé a poměrně nové straně. V této souvislosti mi byla položena otázka, zda mě ke kandidatuře vedla vidina úspěchu ve volbách. Odpověď zní – nikoliv. Volit podle svého svědomí, jen s nepatrnou nebo žádnou nadějí na úspěch je věcí cti. Postavit se za vlasteneckou stranu, která bude pravděpodobně poražena, je otázkou sounáležitosti s jejím postojem k vládnímu režimu. Proč nevyužít tuto jedinečnou příležitost plivnout do tváře režimu zadupávajícímu vlastní národ. Je přece užitečnější pomoct charakternímu člověku, který kráčí blátem, než leštit boty zločinci ve zlatém kočáru.

Bohužel značná část lidí má vrozenou vadu klanět se mocným lidem. V jejich přítomnosti se pitvoří a rozhlíží se, zda jsou viděni, jak je jim dopřáno postávat ve stínu cizího blahobytu. Takoví občané tvoří ono pověstné stádo ovcí, které lze ovlivnit třeba obyčejnou koblihou nebo odvozem komunálního odpadu zdarma. Naproti tomu existuje v naší malé republice několik tisíc statečných, kteří s vědomím vzdoru vůči establishmentu a pocitem vykonání správné věci, zarputile volili stranu ryze opoziční, radikální ve vztahu ke lži a k národním otázkám. Nikdo z voličů ani kandidátů takové nekonvenční strany si nedělal iluze o výsledku. Přesto všichni poctivě zabojovali a věřím, že budou bojovat nadále. Za to jim upřímně děkuji. Hovořím o Národní demokracii.
Z umístění ND na volebním žebříčku nemám pocit nějaké fatální prohry. Je to snad málo 3.934 občanů, kteří se i přes mediální kampaň proti této straně, i přes všechna politicky motivovaná trestní oznámení na předsedu A. B. Bartoše rozhodli věnovat ND svůj hlas? A bylo snad málo ochotných kandidátů, kteří se nebáli zveřejnění svého jména na volební listině ND? A to i přes možné negativní důsledky v zaměstnání a podnikání. Otázky to byly ryze řečnické a já musím konstatovat, že v současné atmosféře nesvobody považuji výsledky voleb pro ND za uspokojivé. Krystalizuje tvrdé jádro bez měkké hlušiny. Jsem velice potěšen, že zhruba čtyři tisíce spoluobčanů jsou mými souputníky v boji proti zrádcům národa. Není to tak malá armáda! Vždyť oficiální Armáda České republiky má jen dvacet tisíc vojáků. Troufám si říct, že se čtyřmi tisíci rozhodnutými vlastenci lze zvítězit nad mnohonásobnou přesilou. A to je teprve začátek. Rád bych touto cestou poděkoval Národní demokracii, že mi jako nestraníkovi nabídkou kandidatury umožnila, abych se mohl veřejně vymezit jako nepřítel současného vládního režimu a všech prodejných vlastizrádců.

Prosím čtenáře, aby pozorně sledovali kauzy kolem předsedy ND Adama B. Bartoše. Jedná se o politické procesy podněcované protičeskými skupinami. V soudním líčení dne 17. 10. 2016 odsoudila soudkyně Tereza Jedličková předsedu ND nikoliv za skutečný obsah jeho výroků, ale za to, že tyto výroky – dle jejího názoru – prý myslel obsahově úplně jinak, než jaký mají skutečný historický význam. A. B. Bartoš byl odsouzen za utkvělou představu soudkyně, která má zřejmě patent na odhalování myšlenek a skrytých úmyslů druhých. Dovolím si touto paní hluboce opovrhnout a vyjádřit názor, že snad přijde doba, kdy se bude ona sama ze svých skutků zodpovídat na lavici obžalovaných. Ani já si totiž nemyslím, že „židovská otázka“ byla kdy uspokojivě vyřešena. Již řadu let vnímám, že soužití Židů s ostatními národy v naší republice je provázeno nepřehlédnutelnými snahami, zejména mediálními, o povyšování židovského národa nad ostatní. Snahy o div ne svatořečení vraha Hilsnera jsou jen zrnkem v moři písku. Blíží se doba, kdy se bude fixem povinně začerňovat jakákoliv negativní zmínka o Židech v dílech světových autorů. V tomto duchu jsem já, prostý občan, chápal výroky A. Bartoše. Nikoliv jako výzvu k likvidaci Židů či k nenávisti vůči nim. Tak to může dle mého názoru chápat leda hlupák, soudobý kolaborant nebo úplatný soudce. Ano, přátelé, když je císař nahý, je třeba to říct nahlas. A proto tleskám A. B. Bartošovi, že se u soudu neponížil a neodvolal své výroky.

Předseda ND se tak dobrovolně a se všemi nepříjemnými důsledky stal jakýmsi detektorem svobody projevu v České republice. Ačkoliv odsouzený – pro mě odcházel od jihlavského soudu jako vítěz.

Dovolím si vyzvat všechny slušné židovské spoluobčany, aby důrazně a ve vlastním zájmu bránili mediálnímu i legislativnímu vyvyšování Židovstva. Je totiž docela možné, že současnou politiku neustálého opěvování i nekonečného litování židů i Židů, vytváření dojmu jejich takřka nedotknutelnosti, provádí ve skutečnosti zavilí antisemité, kteří chtějí proti židovskému národu vyprovokovat nenávist. Možná oni šíří mediální
rétoriku, podle které se občané člení na Židy – což jsou prakticky světci, pak na uctívače Židů – to jsou ti inteligentní, vzdělaní a tolerantní nežidé a nakonec na ty ostatní, kteří jsou hloupí, extrémističtí a veskrze špatní. Cílem těchto tendencí může být vyvolání výbuchu skutečné zášti vůči Židům. V takové atmosféře pak bude lépe průchodná ještě okázalejší legislativní ochrana „ohroženého národa“. A ta postupně povede k jeho skutečné nadřazenosti ve společnosti. Těžko říct.

Osobně bych před 20 lety neuvěřil, že se dočkám zákona o zákazu pochybovat o jedné z mnoha dějinných událostí, která notabene v naší společnosti nebudila vůbec žádné vášně. Myslím, že u většiny občanů jakékoliv zavedení dogmatu do zákona okamžitě vzbuzuje podezření. A právem – protože když jedno dogma prošlo, bude následovat další dogma a další a další. Zákonem dostaneme nařízeno, o čem se smí hovořit, co se smí přezkoumávat, jak, kdy a o čem si můžeme zazpívat, a možná bude i zákon o tom, co si máme myslet a koho musíme mít povinně rádi a koho nesnášet. Co si například myslet o zákonu, který postihuje tak zvané šíření nenávisti, ale který lze nasadit prakticky na cokoliv? Jakékoli dogma je v rozporu s článkem 17 naší ústavy o svobodě projevu. Za socialismu jsem znal také jedno zákonné dogma – zákaz o pochybování o vedoucí úloze KSČ. Jaký je rozdíl mezi starými a novými dogmaty? Žádný. Dogma je účelové předložení jediné verze, o které se nesmí pochybovat a pod hrozbou perzekuce nesmí být interpretována jinak. A tak se ptám, mladí přátelé, studenti i vy, věčně rozháraní a neužiteční „rádobyumělci“, nevadí vám omezování svobody slova a svobody poznání? Opravdu vás baví donekonečna plivat na minulý režim? Prosím soustřeďte se na současnost. Neuráží vás dogma nainstalované do zákona? A proč je tak málo protestů proti programovému pošlapávání jakéhokoliv českého vlastenectví a výsostných českých symbolů? Jak je možná beztrestnost profesionálních škůdců navlečených vychytrale do masek sebemrskačských Čechů? A proč český národ už dávno nevypráskal bandy lichvářů, zločinných exekutorů a nemorálních zákonodárců? Zde je vhodné vzít si příklad z Židů, kteří se nebojí být až okázale ultranacionální. Seznamte se třeba s názorem pražského rabína Petera, který veřejně prohlašuje, že Žid by s ohledem na své děti neměl kazit svůj židovský původ smíšeným manželstvím. Je to správný názor? Asi ano, protože je to jediná cesta k pokračování identity konkrétního národa. Ale neplatí to jen pro Židy. (I když vyslovit takovou radu českému národu A. B. Bartoš, tak by myslím měl okamžitě na krku další žalobu.) Bohužel, pokud se mladá česká generace nevzepne k procesu národního obrození, pak český národ nezadržitelně zanikne. Vysvětlit v čem je důležité zachování národní identity, přesahuje možnosti tohoto článku (a ve školách je výchova k vlastenectví už dávno zakázaná a znegovaná zrůdnou ideologii multikulturalizmu). Součástí obrození musí být v první řadě odstranění vlastizrádců z řízení státu a vymanění se z koncentráku zvaného EU. Nebojme se projevovat jako normálně myslící lidé a aktivně ostrakizujme vlastizrádce ve vlastních řadách, stejně jako vetřelce i s jejich nesnášenlivým náboženstvím.

Politické procesy proti A. B. Bartošovi přinášejí pro ND zásadní výhodu. Režim je nucený se demaskovat a zároveň tím odrazuje zbabělce od vstupu do ND. V jistém smyslu tím státní orgány samy provádí pro ND užitečnou selekci nejlepších příznivců. Totiž těch, kteří nenávidí lež, těch, kteří si zachovali zdravý rozum a pud sebezáchovy, a těch, kteří jsou skutečně ochotni bojovat proti vlastizrádcům a agresivním přivandrovalcům v naší krásné vlasti třeba i se zbraní v ruce. Přeji této mladé, ale průbojné straně hodně sil do boje se současným režimem. Osobně však lituji, že se podobně orientované strany nedokážou přenést přes jisté rozdílnosti v programech a nespojí se před volbami v jedno hnutí, které by pak mohlo snadno vymést lidský odpad usazený ve vládě České republiky.

František Cinkl, Teplice 11. prosince 2016 (nestranický kandidát za ND v ÚK ve volbách 10/2016)