Můžeme si tu sebevíc velebit naše kulturní zvyklosti, ale není nám to nic platné, pokud Evropou táhnou hordy těch, kdo tuto kulturu respektovat nechtějí. Dám ze svého života jedno podobenství, na kterém je to dobře vidět.
Před pár týdny jsem se v pozitivním hnutí mysli rozhodl, že na svém pozemku před chalupou vytvořím živý plot. Opatřil jsem si habrové keříky, nářadí, kůru na mulčování a staré cihly na vyrobení obruby kolem keřů a pustil jsem se do díla. Byla to namáhavá práce – zejména to kopání, protože půda na tom pozemku je hodně tvrdá a neprostupná, nicméně po celovíkendovém úsilí byl živý plot hotový a já si už myslel, že kromě občasného zastřihávání s ním nebudou žádné starosti.
Jak bláhová však byla moje tehdejší představa, že v obci s tak vysokou kriminalitou vydrží nějaké podobné dílo na neoploceném pozemku déle než pár dní…
Když jsem po týdnu znovu přijel na chalupu, čekal mě tam obraz hrůzy. Všechny keře byly vytrhané, jejich okolí vypadalo jak civilní město po americkém náletu a střepy rozbitých cihel z obruby zdobily okolí široko daleko. Pokud bych tam v tu chvíli pozval reportéry TV Nova, jistě by to srdceryvně okomentovali, že mi zbyly jen oči pro pláč. A i kdyby policie náhodou chytila toho vandala, který to spáchal, stejně už mi nikdo nevrátí těch patnáct hodin práce, které jsem tomu věnoval.
A proč zde vůbec píšu o tomto sice drastickém, nicméně docela obvyklém a zdánlivě nezajímavém vandalismu? Jednoduše proto, že si na tomto případu můžeme výborně ukázat analogii se současnou situací v Evropě. Jen si místo těch vysazených keřů představte naši kulturu. A místo těch vandalů islámské kolonizátory.
Já si na svém neoploceném pozemku můžu udělat živý plot třeba stokrát, ale stejně mi to není moc platné, když někde poblíž žije vandal, který neuznává moje soukromé vlastnictví a pokaždé mi zlikviduje to, co jsem tam pracně vytvořil. Analogicky si v našem státě můžeme vesele řečnit o tom, že ženy mají mít stejná práva jako muži, každý si může věřit v jakéhokoliv boha a není vhodné se odpálit někde na ulici – a toto řečnění je nám k ničemu, pokud Evropou pochodují hordy těch, kdo tyto kulturní principy respektovat odmítají a místo toho sem zavádějí kulturu zcela odlišnou.
Dokud budeme mít otevřené hranice, mají sem tito multi-kulti obohacovači volný přístup a my nemáme prakticky žádnou naději se jim ubránit. A neutěšujme se tím, že se jim sem zatím moc nechce. Až zkrachuje sociální systém Spolkového chalífátu Německo (nebo i pokud Němci projeví pud sebezáchovy a uzavřou své hranice), bude česká kotlina připadat připrchlíkům jako více než vhodné útočiště.
V tu chvíli se může stát, že to vše, co vidíme západně od nás – tedy prudký nárůst krádeží, obtěžování a znásilňování žen na ulici, vznik no-go zón nebo i sebevražedné atentáty a hromadná střílení do lidí – se stane smutnou realitou i zde. A tehdy bude pozdě na to, abychom začali budovat ochranu hranic. Naše kultura by v tom případě skončila stejně rychle a stejně neslavně jako můj živý plot.
Každopádně, já jsem se z tohoto případu poučil a v nejbližší době hodlám svůj pozemek řádně oplotit, aby se tam nikdo cizí nemohl dostat a znovu provádět podobný vandalismus. Otázka ovšem je, zda se naši politici poučí taktéž a ochrání naše hranice stejně jako já svůj pozemek. Pokud ne, nebude nám zbývat žádná jiná možnost než ty politiky vyměnit za takové, kteří naši kulturu zničit nenechají.
(Zvýšit karmu článku, popř. diskutovat, je možné na autorově blogu)