František Cinkl: Konec vlídné tváře!

Hned v úvodu chci poděkovat Adamu Bartošovi za jeho píli a důvtip při psaní Nedělníků. Připomínám, že když ho zločinný justiční a policejní systémem perzekuoval, tak Adam tváří v tvář soudcům „neodvolal“, přestože by tak mohl vyváznout. Nicméně věřím, že Adamovi udavači, soudci i jejich soudní znalci budou dříve či později za své zločiny sami potrestáni.

Současný totalitní režim myslícím občanům poskytuje jedinou výhodu: snadnou definici nepřítele. Vláda nám to ještě usnadňuje, když se s destrukčními záměry, protičeským postojem a špiclováním občanů ani neobtěžuje skrývat. Zcela otevřeně kálí na Ústavu ČR, zákonnost a na českého občana, a to vše ve jménu posluhování Západu, farmaceutickým mafiím a nově, dnes uctívané, dříve fašistické Ukrajině. To vše s cílem rychle rozvrátit dosluhující homogenitu české společnosti a namísto toho jako hlavní pokrm naservírovat občanům bídu a nesmyslnou nenávist ke všemu ruskému.

Úhlavními nepřáteli obyčejných občanů byli odjakživa extrémně bohatí lidé, loutky jimi dosazené do vlád a jejich kolaborantští poskoci. Jmenovaným pak jako pěst proti občanům vždy ochotně sloužila zkorumpovaná policie a ideologicky servilní justice. Tyto skupiny dnes režírují vrážení klínů do zbytků soudržných národních kultur. Pokaždé se stejným cílem: získat výhody pro hrstku bohatých a zničit už nepotřebnou chudinu.

Jestliže měl socializmus za cíl maximalizovat počet pracujících, a proto podporoval normální rodiny s dětmi, dnešní režim touží po občanech neschopných plodit děti a po území očištěném od lidí. Ačkoliv jsem byl v minulosti odpůrcem socialistického režimu, dnes se mu musím pokorně omluvit. Pokud jsem měl tehdy pocit, že mi na hlavu odkudsi kape špína, a skutečně kapala, pak v dnešní společnosti to cítím tak, že se brodíme po pás v páchnoucí kejdě a nějaké to kapání na hlavu už ani nevnímáme.

Ale co by zmohl zločinný režim prezentovaný hrstkou nemorálních lidí, pokud by neměl k dispozici zástup poslušných hlupáků? Jak už jsem jednou psal: zhruba třetina lidí má tzv. otrocké geny. Hlavní princip jejich chování spočívá v automatickém přejímání názorů držitelů moci, a to jakýchkoli právě aktuálních. Ačkoliv to nejsou zlí nebo neužiteční lidé, způsobem uvažování mi připomínají jakési bioroboty, programovatelné vládou a médii.

A kdo mě v posledních letech nejvíce, eufemisticky řečeno, zklamal? Zejména zbabělí mužové, kteří si snad v souladu s dobou přestávají být jisti svým pohlavím, protože všude poslušně nasazovali potupné náhubky. Kde jsou ti chlapi, kteří by měli být schopni ubránit před cizáky své ženy, území a svou kulturu? Abych kritiku genderově vyvážil, tak nesmím zapomenout na těžko uvěřitelné chování žen – matek, které dovolily špejlování svých dětí, a některé z nich dokonce státu zapůjčily dítě jako úložiště pro experimentální vakcínu. A co říct o vedení škol, které organizovalo zanášení cizorodých látek z neschválených testů do nosů dětí a trvalo na jejich dýchání přes nesmyslné roušky? Že to někdo nařídil? Bylo to jednoznačně nezákonné. Proto znovu čest řediteli Semeckému, který „neodvolal“, a protože byl ve svém hrdinství osamocený, byl za to odvolán. A co lékaři, kteří pro peníze porušovali Hippokratovu přísahu? Vyšetřovali po telefonu, mnozí do lidí bodali neprověřené látky a zdravotní rizika pacientů jim byla ukradená. Nesmím zapomenout ani na některé policisty a strážníky, kteří se nestyděli povalit na zem slušného občana, třeba i ženu, a kleknout mu na krk jen kvůli absenci roušky. Hnus! Musím si též uplivnout před téměř všemi státními zástupci, vyšetřovateli a soudci, že shazovali se stolu všechna oprávněná trestní oznámení na covidové totalitáře a že sami neiniciovali procesy s vlastizrádci. Soudy sice zpětně zrušily prakticky všechna nezákonná covidová opatření, ale vždy s křížkem po funuse tak, aby to pro občana nebylo žádnou úlevou a vládě aby daly možnost v nezákonnostech pokračovat. Hanba všem kolaborantům, kteří v ČR dříve vyvěšovali tibetské a nyní nově vyvěšují ukrajinské vlajky! O většině novinářů a tzv. procovidových „vědců“ nemá ani smysl mluvit, to je prostě lidský odpad. Právě vinou jmenovaných skupin může státní zvůle prosadit jakoukoliv zvrácenost. Ti všichni spolu s občany-bioroboty jsou pěšáky totality a tvoří pevný základ našeho útlaku.

Na druhou stranu nesmím zapomenout upřímně poděkovat dvěma výjimečným skupinám poslední doby, totiž právníkům ve sdružení ProLibertate.cz a skupině lékařů podepsaných pod Deklarací lékařů proti očkování. Lékařů je v ČR padesát tisíc a za občany se jich, bohužel, postavily jen dva tisíce. Riskovali tak perzekuci a šikanu od fašistického režimu, proto je jejich postoj o to více ušlechtilý. Také děkuji provozovatelům informačních webů typu Aeronet.cz, Pravý Prostor, CZ24.NEWS a dalších, které byly na pokyn totalitářské vlády nedávno zablokovány a které – jak se vždy s odstupem času ukázalo – přinášely informace vesměs pravdivé, což se o prolhané ČT nebo Novinkách.cz a dalších médiích loajálních vůči režimu říct nedá – těm nelze věřit ani dnešní datum.

S ohledem na prožité události a na další destrukční konání vlády mám pocit, že dozrála doba, kdy bychom měli odložit svou mírnou tvář slušného občana, při které si nesprávně a mlčky necháváme líbit mravokárné blábolení různých provládních „hujerů“. Nastala doba pro jiný vzorec chování. Je nutné vyvolat v „loajálních lokajích“ strach z následků jejich kolaborace. Nic jiného nám totiž nezbývá, protože veškeré diskuze a protesty se ukazují být bezzubými. Ono totiž nelze přemoct gaunery pomocí nástrojů, které nám oni sami předem povolují a vymezují! Demonstrace jsou sice chvályhodné, ale s prasaty u koryt nepohnou. Nastal čas jednat s nepřáteli i kolaboranty opravdu tvrdě – obrazně řečeno: „Máš roušku? Tady máš po hubě.“ Občan nemůže vlepit pár facek ministrovi, protože se k němu nedostane, ale může chytit pod krkem kohokoliv na dosah své paže. Můžeme tedy „výchovně působit“ na ty menší placené slouhy režimu, kteří sice dělají „jen svou práci“, ale to je neomlouvá! U nich musíme začít realizovat náš odpor, který bude potom stoupat nahoru. Je nutné je od takové práce rázně odradit, nechť jim „za to ty peníze nestojí“. Nakonec za pár let bude naše činnost hodnocena jako odboj proti totalitnímu režimu.

V poslední době si kladu otázku, zda vůbec lze masu řadových občanů vyburcovat k nějaké hromadné fyzické akci namířené proti vládním zločincům. Naše národní povaha je opravdu změkčilá. Pravděpodobně můžeme totalitní procesy jen zpomalit, ale nedokážeme je úplně zastavit. Musíme čekat, až nějací jiní mocní lumpové, kteří nejsou právě u kormidla, budou chtít zlikvidovat současné gaunery a obsadit jejich posty. Až pak se začnou dít věci a nastane krátkodobě náš čas. Při takové změně bude nový systém nějakou chvíli k „lidskému hnoji“ (jak nás „elita“ po baťovsku nazývá) přívětivější, i když jen dokud si pevně neukotví své postavení. Budou padat hlavy současných prasat a společnost se přece jen částečně ozdraví, ačkoliv jiná prasata se s chrochtáním už pohrnou k uvolněným korýtkům. Odplata či pomsta je přirozená a správná, odpuštění a netečnost jsou pro slabochy. My jsme realizací pomsty přímo povinováni, protože jsme současný stav dopustili. Nedokázali jsme se dostatečně rozzuřit, vzít do rukou klacky a zjednat pořádek. Hlavním problémem odbojných občanů je jejich výrazná názorová nejednotnost, kdy se sice shodují v definici nepřítele, ale nikoliv už ve věci dalšího řešení. Jinak řečeno: loď se potápí, vlastenci vylévají vodu jako zběsilí, ale nemohou se dohodnout na způsobu ucpání otvoru. A tento fakt vždy rozbije jakékoliv pronárodní seskupení a vede k postupnému vysílení, rozdrolení sil a frustraci, zatímco loajální tupci spolu s vládními zločinci mají cestu k cíli shodnou, nacvičenou mediálním drilem. Shromáždit je pod jedním praporem není problém.

V posledních letech mě nepříjemně zaujalo, jak městské „vlády“ šikanují občany vizuálními nechutnostmi ve veřejném prostoru. Je to v podstatě snaha neustálým otravováním dohnat člověka k pocitu malomyslnosti. Za socializmu se to dělo také, ale způsobem tak otřepaným, až se tyto otravné vizuální artefakty, jako třeba rudé vlajky a transparenty, staly neviditelnými. Dnes jsou odrostlí potomci socialistických propagátorů již vynalézavější a způsobují občanům utrpení rafinovaněji. Vyvěšují ukrajinské vlajky, a to nejen na sochu Jošta Lucemburského v Brně, ale i na různé uznávané památníky české historie. Případně zavěsí do ulice nad hlavy lidí třeba drátěnou čarodějnici, která má být údajně trpící ukrajinskou matkou. Ovšem absolutním projevem zla a úřednické zvůle bylo vyvěšení ukrajinské vlajky na památníku vyhlazení Lidic, tedy umístění vlajky tehdejšího fašistického státu na uctívaný památník obětem fašismu! Avšak podobná vizuální šikana občanů začala už dříve, než Ukrajinec Petro Fialko vyhlásil válku Rusku, a je průběžně přizpůsobována – jak se to hodí. Zásadou pro vizuální útlak vždy je, že se musí jednat o něco nepřijatelně nevhodného, aby to občany dráždilo, ale aby s tím nemohli nic dělat a měli to na očích.

My, nezlomení občané, musíme zahájit bezodkladnou registraci všech zrádců a přisluhovačů covidové totality, podněcovatelů proukrajinské a proválečné hysterie, všech strůjců ničení naší společnosti. Je nutné evidovat i menší ryby v blízkém okolí – třeba lékaře, který nám aktivně nabízel covidové očkování, strážníka, jenž kvůli roušce šikanoval občany, aktivistu, který do okna vyvěsil ukrajinskou vlajku, ředitele školy, který směruje studenty k uctívání cizích kultur a dehonestaci všeho národního. Je třeba sledovat kolaboranty věcně, bez emocí, jako entomolog sleduje chování škodlivého hmyzu. Doporučuji vést si záznamy vždy i tištěné, co není na papíře, jako by nebylo. Důležité je – neskrývat se s tím před veřejností. Naopak! Nechť otevřenost naší aktivity přispěje k rychlejšímu umravnění společnosti. Nechť vládnoucí zločinci i jejich rodiny, které si z plodů zločinů svých blízkých žijí nad poměry a nad námi ohrnují nos, pocítí strach. Protože i ten největší hlupák, i když má nyní nějaký výhodný post a určitou moc, dobře ví, že režimy se mění a dějiny se obracejí. Naše neskrývané evidování tyto zrádce znejistí, protože doposud nás mají jen za neškodné prosťáčky. Zrádce čeká dříve či později proces, kdy budou spravedlivě „zváženi a změření“ a po zásluze potrestáni. Musíme být obezřetní a nedovolit jim při další změně režimu převléci kabáty. Protože jakmile se režim otočí, budou to přesně ti dnešní vlastizrádní „šmejdi“, ti stejní provládní „hujeři“, kteří budou opět jako první horlivě plít na minulý režim a vystupovat jako novodobí hrdinové a podporovatelé nového pořádku. Někteří budou tvrdit, že výhodné posty zastávali jen proto, aby mohli ilegálně škodit režimu, a že byli vlastně v odboji. A lidská paměť je bohužel slabá a důkazy budou umírajícími strukturami včas zničeny.

Hodlá někdo namítnout, že podporuji šíření nenávisti? Ano, protože oprávněná nenávist je nejužitečnějším dopingem ke spravedlivému boji a do lidské psychiky přirozeně patří. Nenávist a pomsta pomáhaly odnepaměti krotit špatné lidi. Z lumpa sice dobráka neuděláš, ale když se bojí následků svých činů, je umírněnější a ve svých zločinech méně výbojný. A proč se vlastně obávat dát najevo nenávist vůči někomu, kdo podporuje ničení našich rodin, naší kultury, kdo nám chce ukrást zemi pod nohama, rozdat ji cizákům a z naší práce podporovat armádu příživníků, kdo nám chce naordinovat bídu a ještě do nás napíchat nebezpečný sajrajt, kdo upřednostňuje občany jiného státu? Takoví lidé přece patří do kriminálu a v nejednom případě i na šibenici. Necítit v dnešní době nenávist znamená být jen zdegenerovaným kusem bláta. Ono je vůbec paradoxní, jak ti, kteří se bezostyšně dopouštějí genocidy a ožebračení národa, varují řadové občany před šířením nenávisti a před obtěžováním rodin politiků. Jistě – ničit naše rodiny – to musíme chápat, a oni sami si zatím s rodinkami budou užívat sladkého života ve svých rezidencích! V budoucnu nebude těžké prokázat, čeho se uvedení jedinci vůči národu dopouštěli, ale musíme mít v šuplíku připravené potřebné podklady.

Závěrem své zdravě nenávistné eskapády bych rád poslal symbolický vzkaz naší vládě. Jak známo, příklady táhnou – takže zde zpráva z Nizozemska:

Protestující se také vydali k domu ministryně zemědělství Christianne van der Walové, na místě musela zasahovat policie … politici přitom opakovaně žádají protestující, aby nechodili protestovat přímo před domy vládních představitelů a dalších politiků, především z důvodů ochrany jejich rodin …

Co k tomu dodat? Já myslím, že naopak jedině pocit ohrožení vlastních rodin přiměje politiky, aby oni sami přestali likvidovat rodiny běžných občanů! Proto zjišťujme adresy našich politiků, mohou se hodit. Nedopřejme jim klidu.

A úplně na konec ještě jedna zpráva z tisku pro všechny naše vládnoucí „Rádžapaksy“:

Dav pak zaútočil na rezidenci premiéra, kterého i s jeho syny musely evakuovat speciální jednotky. Domy více než 70 poslanců vládnoucí strany a Rádžapaksových spojenců byly zapáleny a jeden poslanec zahynul. … Skupiny protivládních demonstrantů dnes zatarasily silnici na letiště, aby zabránily politikům blízkým vládě odcestovat.“

Slyšte, vlastizrádci, až přijde čas, z naší české Srí Lanky také neodcestujete.

Tímto článkem se pravděpodobně stávám „extrémistou“, ale s ohledem na osobnosti do skupiny extrémistů již zahrnutých, jsem na to hrdý. Extrémistou je totiž dnes každý, kdo řekne nahlas vládou neschválenou pravdu. Žijeme v době, kdy za sprostou vraždu někdo obdrží vyznamenání (např. vrazi Mašínové), zatímco za názor v diskuzi můžete jít sedět. Takovýto odporný režim musí urychleně padnout. Použijme na to všechny prostředky, než tento novodobý fašismus zcela zničí i zbytky zdravého jádra naší společnosti.

Každý z nás ať si „zjedná“ pořádek na dosah své paže. Tam musíme začít. A vy kolaboranti a zrádci – těšte se!

František Cinkl, Teplice, nestraník