V nedávných krajských volbách protiimigrační strany naprosto propadly. Zaostřeme pozornost právě na problém imigrace. Zatímco politické subjekty vystupující proti migrantům braly problém takzvaných uprchlíků jako ústřední, propaganda hlavního mediálního proudu lidem vsugerovala, že o toto téma se na úrovni krajů vůbec nejedná. Voliči tuto mainstreamovou tezi přijali a, asi nevědomky, takto posvětili masivní a rychlou migraci do naší země, jak si vysvětlíme dále.

Ze stran, které odmítají imigraci, byla nejúspěšnější Okamurova SPD. Charismatický politik multikulturního vzhledu, vystupuje značně umírněně, jeho spojení s probruselskými ‚zemanovci‘ z SPO dělá z ‚okamurovců‘ systémovou stranu. Dále uveďme Úsvit a DSSS. Obě strany z výraznější protiimigrační rétorikou skončily bez kandidátů na politické periférii. Za politickou periferií skončila Národní demokracie, která nejostřeji vystupovala proti imigraci. Tato strana nezískala v žádném kraji více jak půl procenta voličské podpory, čímž se aktuálně stala politicky zanedbatelnou silou.

I když tyto výsledky ovlivnily další okolnosti, vidíme zde souvislost. Veřejnost nabyla přesvědčení, že problém imigrace reálně neexistuje, že se jedná o chiméru, která byla uměle vytvořena takzvanými pravicovými extrémisty. Ve výsledcích se propadly všechny protiimigrační strany, jejich další odstupňování bylo mimo jiné dáno stupněm radikalizace. Čím byla strana v protiimigračních požadavcích a proklamacích umírněnější, tím byla více akceptována voliči. Představme si, kdyby volby dopadly s opačným výsledkem. Kdyby všechny protiimigrační strany postoupily do krajských zastupitelstev v pořadí, že by na špici byly ty nejradikálnější… Měl by tento výsledek krajských voleb skutečný vliv na imigraci, která je v jistém ohledu kontinentálním problémem? Na zodpovězení této otázky si řekněme, jak dnes funguje západní politický systém a jakou roli v něm sehrává migrace.

Komponenty systému lze strukturovat. Na prvním místě je třeba uvést západní oligarchy. Jedná se o rodiny a jednotlivce, které prostřednictvím různých institucí anonymně ovládají západní finanční sektor. Oligarchové dále uplatňují politickou moc skrze různé kluby a manažerské týmy, proto se s nimi jen zřídka setkáváme v mediálně viditelné části systémové reality. Tato struktura systému má na migraci do Evropy eminentní zájem. V případě etnicky a kulturně rozloženého společenského prostoru jim nehrozí vzdor, jakým je například národní zájmové vyprofilování, které by mohlo vést k vystoupení ze systému. Navíc etnicky a kulturně agresivní menšiny jsou trvalým potenciálem k rozpoutání konfliktů, které by mohly vyřešit finanční potíže oligarchie. Překvapivě v této situaci vystupuje přímo jeden z jinak upozaděných oligarchů George Soros s jeho Open Society, která otevřeně financuje a organizuje dovoz migrantů do Evropy.

Na druhém místě můžeme zmínit ideologii neomarxismu, také známou jako ideologii kulturního marxismu. Tradiční marxismus se přetransformoval do této nové podoby, kdy nemá v zaměřovači třídu kapitalistů, ale bělošskou střední třídu a proletariát. Právě tyto základní složky západní společnosti mají být podle nich nutně nositeli všeho zla. Kulturní marxisté hovoří o trvalé kulturní determinaci těchto dvou společenských skupin k politickým platformám, které jsou rezistentní vůči marxistickým ideám a cílům. Likvidaci evropského proletariátu a střední třídy podporují nejen vnitřně prostřednictvím tolerance k drogám a kriminalitě, extrémní podporou etnických a kulturních menšin, dehonestováním tradiční kultury, útokem na rodinu prostřednictvím feminismu a homosexuality, ale i vnějším způsobem, což je přísun západu nepřátelských etnických a kulturních skupin. Tato ideologie je bytostně spjatá se zájmy oligarchů, bez jejichž mocenské podpory si nelze představit její současný úspěch. Neomarxisté finanční oligarchy akceptují jako vedoucí třídu. Proti společnému nepříteli, kterým je západní civilizace, postupují v tandemu. Nelze se divit, že neomarxisté jsou také političtí a ekonomičtí globalisté, jejich zájmové propojení je zřejmé.

Další komponentou je EU, tato instituce je projektem finančních elit. Všechny špičkové funkce zde zastávají buď členové klubů, které jsou zřizované finančními oligarchy nebo pečlivě prokádrovaní kulturní marxisté.

Dále uveďme Severoatlantickou alianci, tento vojenský pakt přebírá vojenskou kontrolu nad demilitarizovanými Evropskými státy. NATO je organizace, která je zcela pod kontrolou finančních oligarchů. Války, které tato instituce spustila v arabských zemích, jsou dalším činitelem imigrace. Situace je taková, že státy, které byly schopné hlídat své nerostné bohatství a finance, zároveň byly s to zvládat islamismus. Centrální banky a ropa se v těchto státech dostala do hledáčku oligarchů, s likvidací uvedených států prostřednictvím NATO byl vypuštěn islamismus, který se dnes velice systému hodí k likvidaci jeho úhlavních nepřátel, kterými jsou výše zmíněné společenské struktury v Evropě.

Kruh politického západního systému uzavírají představitelé hlavních politických stran jednotlivých zemí. Jsou to většinou klauni a herci, jedná se o nejhorší společenskou spodinu. Není mezi nimi velký rozdíl, lze jen stěží rozlišit, kdo z nich krade méně a kdo více. V prostoru liberální demokracie se tato individua výborně realizují. Jejich motivy jsou tvořeny jen touhou po zisku a společenském úspěchu. Když se mezi nimi náhodou objeví slušný člověk, je brzy vytěsněn. V tomto asi nemá cenu se dále rozepisovat, nezájem veřejnosti o volby nám věc krásně ilustruje. Tyto politické kreatury nemají většinou zájem na imigraci. Uvědomují si, že je tato záležitost nepopulární. Nicméně vědí nebo intuitivně tuší, že chtějí-li se udržet u koryt a chtějí-li, aby jim dále procházely krádeže, musí vycházet vstříc požadavkům mocnějších částí systému.

Po hrubém náhledu fungování západního systému si řekněme, co by u nás mohl způsobit jiný výsledek krajských voleb? Rozhodně by nemohl představovat destrukci pevného mechanismu fungování západní politiky, který má v sobě obsažen imigraci jako jednu z komponent. K vystoupení ze systému by bylo mimo jiné třeba kontrolovat (nejlépe znárodnit) finanční sektor, měnu pevně přivázat ke zlatu, podporovat české rodiny a tradiční kulturu, vybudovat národní armádu a najít si nové strategické partnery, kontrolovat nadnárodní korporace atd. Samozřejmě také vystoupit z NATO a EU, což jsou efektivní složky a nástroje systému. Nic podobného jistě není předmětem krajských voleb. Tak proč tedy protisystémové strany přišly do krajských voleb s tématem imigrace?

Jako jedna ze složek systému a tím i pro-imigrační politiky byla uvedená vrstva zkorumpovaných politiků v rámci mainstreamových stran. Oni chtějí maximální profit za cenu minimálních ztrát. Není to tak dávno, co se na jedné demonstraci v rukách předsedy protisystémové strany symbolicky objevila oprátka, zazněl tam také požadavek na spravedlivé potrestání vlastizrádců. Potrefené husy hned začaly kdákat. Najednou jsme slyšeli, že něco podobného se neslučuje s demokracií, že oni za to nemohou, protože jen pracují v širším kontextu, kde imigrace představuje jakýsi nezvratný úděl. To je právě ono, jestliže by začaly růst protisystémové strany, naši zkorumpovaní politici by se začali bát. Nelze říci, že by to vedlo k zastavení imigračního toku, ale jeho zpomalení bychom se asi dočkali. Dále by bylo slyšet více protisystémových informací, prostě by se do systémového soukolí dostal písek, který by způsoboval jisté zadrhávání.

Krajské volby dopadly, jak dopadly. Musíme počítat s dalším přílivem imigrantů, který možná svojí rychlostí překoná naše očekávání. Výsledkem bude, že se veřejnost dostane pod dvojí tlak. Za prvé ekonomický, protože oligarchové sice platí dovoz migrantů, ale péči o ně vkládají do rukou daňových poplatníků. Za druhé budou lidé vystaveni násilí od mohamedánů a černochů ze střední Afriky, tedy právě těch, kteří jsou hlavní částí imigrační vlny. Právě oni jsou systémem preferovaní jako nejefektivnější nástroj rychlé destrukce západního genetického fondu a krve. V tomto stavu neomarxisté jistě spustí obehranou písničku. Propad ekonomické úrovně budou svalovat na lenost bílých dělníků a jejich povolené opasky. Násilí budou dávat za vinu ‚pravicovým extrémistům‘, kteří budou jako provokatéři jinak mírných imigrantů označeni za příčinu spirálově rostoucích trestných činů. Následně to bude záležet na lidech. Buď je síla systému taková, že půjdeme na porážku jako to dobytče na jatkách, které kolem sebe nekope a jen hloupě bučí s pohůnkem jeho frázi ‚Ano, bude líp‘, anebo se dobytče probere z ideologické hypnózy a narazí systémového řezníka na své rohy.