Snahy o depolitizaci Pride pochodů jsou mimořádně nebezpečné, na pozadí pochodů hnusu je patrný silný politicko-ideologický tlak. Deklarované zacílení na odstranění diskriminace homosexuálů, se jeví jen jako tradiční bolševická vychcanost, která pouze špatně maskuje pravý účel pochodů pýchy a hnusu. Pilsen Pride krásně vyjevuje politicko-ideologické zázemí, především díky jeho provázanosti s místní Filosofickou fakultou ZČU. Kecy o homofobii odpůrců jsou jen zastíracím manévrem, konec konců, sami homosexuálové jsou na pochodech použiti jen jako loutky v ideologické hře Nové levice.
Soudruzi z humanitních oborů ZČU by byli rádi, kdyby veřejnost vnímala pride pochody jako spontánní záležitost utlačovaných sexuálních menšin. Jako něco, co se přirozeně generuje v rámci pokroku a společenského vývoje. Přímo nevystupují, místo sebe tam posílají zmanipulované studenty. Silné ideologické zázemí této události má být skryto, veřejnost má vnímat událost jako důsledek přirozeného společenského vývoje, nikoliv jako Prvomájový průvod z dob socialismu. Silné propojení je však patrné nejen ze stejného politického extremismu, který je identický mezi výukou na humanitních fakultách a povahou pochodů pýchy, ale také přímými konexemi. Minulý rok přiznal jeden z pořádajících aktivistů LGBT v diskusi na FB, že idea zorganizování pochodu vyrostla na semináři FF ZČU pořádaného pro LGBT komunitu (seminář je eufemistický název pro politické školení). Dále vyšlo najevo, že fakulta rozdávala studentům zápočty za účast na pochodu. Vrcholem všeho je vznik dokumentárního snímku na půdě Katedry antropologie, který mapuje ‚homofobně smýšlející‘ část obyvatel Plzně v souvislosti s protestem proti Pilsen Pride.

Výstižně mapuje spojení marxismu s humanitními obory na západních universitách P. Buchanan ve slavné práci Smrt Západu. Autor popisuje znechucení autentických marxistů nad vývojem ve Stalinově Sovětském svazu v rámci socialismu v jedné zemi, což vnímali jako zradu internacionálně-globální aspirace marxismu. Dále nastiňuje rozchod marxistů s dělnickou třídou. Dělníci na západě nesplnili očekávání bolševiků, byli nacionalističtí a posouvali se z prostoru vykořisťovaných do oblasti vykořisťovatelů tím, že se stávali střední třídou. Marxisté si našli nový opěrný bod, stali se jím intelektuálové. Samotný vrchol v tomto období představuje Frankfurtská škola. Marxisté si v tomto institutu rozdělili jednotlivé obory humanitních věd. Při použití starší marxistické terminologie by se dalo říci, že vytvořili některé humanitní ‚vědní‘ obory jako ideologickou nástavbu původní marxistické filosofie. Marxismus v tomto smyslu je třeba vnímat v jeho nejhlubším filosofickém rozměru. Jak říká Marx ve známém Komunistickém manifestu z roku 1848: ‚Dějiny jak jsme poznali, byly vždy dějinami třídních bojů – v historii proti sobě pokaždé stáli na jedné straně utlačovatel, na druhé straně utlačovaný‘. Konsekvencí je silný akcent na dějinnost (redukce skutečnosti na dějinný vývoj) a snaha o odstranění veškeré diskriminace prostřednictvím zásahu do reality. Marx dodává, že svět je třeba měnit, nikoliv vykládat. Výsledkem je naprostá absurdita, popření přirozených daností, snaha o iracionální změny. I samotnou racionalitu Západu vnímají soudruzi jako utlačovatelskou (Horkheimer, Adorno). Snaho o majetkovou rovnost jako odpověď na ekonomické vykořisťování lze brát jen jako jeden z aspektů marxismu. V kontextu LGBT propagace nás budou zajímat spíše některé kulturní důsledky marxismu-bolševismu. Ještě je třeba na okraj poznamenat, že míra kretenismu pod pláštíkem ‚humanitních věd‘ na dnešních levicových universitách je natolik značná, že nemůžeme předpokládat, že by byla široce akceptována bez podpory jistých finančních a politických elit, ale to by bylo na jiné zamyšlení.

Marxistická totalitní snaha o změnu světa a nikoliv jeho výklad a rozvoj, sebou nese obrovskou míru iracionality. Těžko si někdo, kdo se o problematiku nezajímá, dokáže představit, jaká dávka lží, politického extremismu a nejhrubšího fanatismu se schovává za universitní talár. Úporná snaha bolševiků o změnu světa je iracionální na konci i na začátku. Tzv. vědecký filtr na humanitních oborech s tím nic neudělá. Blbost a extremismus se nezmění, byť jsou ověšeny akademickými tituly. Dnes na půdě levicových universit se nepěstuje věda, ale pouze ideologie. Bohužel se tato plytkost schovává za zdmi universit, což jí vytváří dokonalé mimikry. Levicová FF ZČU překročila hranice akademické nestrannosti a jednoznačně šíří politický extremismus. Můžeme se podívat na dvě související záležitosti v oblasti marxistické zhovadilé manipulace, které nám lépe umožní nahlédnout bolševický kontext LGBT propagandy.

Multikulturalismus
Na začátku stojí požadavek marxistů na odstranění klasické západní kultury, jako producenta opresivních náboženství a politických systémů. Ideologickou nástavbu vytváří levicový intelektuál. Relativistickou teorii v gnozeologii aplikuje na jednotlivé kultury. Stejně jako nemůžeme poznat objektivní pravdu, tak nemůžeme poznat, která kultura je hodnotnější. V tomto kontextu je třeba poznamenat, že samotný relativismus má své důležité postavení v historii západního myšlení. Je to extrém, které stojí proti druhému extrému jenž představuje fideismus. Uprostřed stojí kriticky zajištěná pravda, která oba extrémy v diskusi nutně potřebuje. Neomarxista však relativistický extrém ideologicky dogmatizuje. Při aplikaci na kultury staví závazný požadavek, ve kterém jsou si všechny kultury rovné. Jestliže rozdělíme řešení kulturní interakce mezi tři polohy, vyjde nám na jedné straně extrém, který tvrdí, že pouze jedna kultura je hodnotná, ostatní mají nulovou hodnotu. Střed bude nárokovat hodnotovou hierarchizaci kultur, bolševický extrémista zastává rovnost-kulturní egalitarismus. Pak není rozdíl mezi despotickou a iracionální kulturou islámu a západní kulturou, která je charakterizována racionalitou, svobodou a lidskou důstojností. Na první pohled je patrné, že se jedná o extremismus, který nemá nic společného s akademickým zkoumáním. V jeho základu spatřujeme marxistický fanatismus, který chce poroučet větru i dešti. Tento hloupý extrém pak přijímají studenti s ideologickým zanícením. Odpůrce multikulturní hlouposti vnímají jako třídní nepřátele. Není bez zajímavosti, že pod hlavičkou ZČU funguje jedna nezisková organizace, která má v popisu páce zavádění islámu do škol. Universita tímto jasně překračuje své hranice a stává se účastníkem politické aktivity, naneštěstí ve smyslu toho nejradikálnějšího extremismu.

Antirasismus
Startérem je marxistický požadavek na odstranění rasové diskriminace. Jsou-li lidské rasy (především běloši), pak je vykořisťování a útlak. Humanitní obory ideologicky odpovídají, s pseudovědeckým patosem tvrdí, že mezirasové rozdíly neexistují. Navzdory všem poznatkům empirické vědy, všem možným tvrdým datům, si nárokují, že rozdíly nejsou. V tomto vzpomeňme na marxistický požadavek, že svět je třeba měnit a nikoliv vykládat. I když lidská plemena vykazují vyšší rozdílnost než třeba jednotlivé rasy psů, budou požadovat rasové míšení za každou cenu. Jelikož nemají pro svou ‚vědu‘ empirický materiál, kulturní antropologové přinášejí snůšku fantasmagorií. Například tvrdí, že když v antických análech nejsou zmínky o rasové příslušností historických aktérů, pak měli neidentifikovatelnou rasovou nebo etnickou příslušnost. K blbostem, které z této ideologie plynou, snad ani nemá cenu se vyjadřovat. Když ve filmu hraje Caesara černoch, smějí se tomu i malé děti. Nicméně, když stupidní bolševická doktrína o neexistenci lidských ras přejde s požadavkem rasového míšení a překročí hranice marxistických universit, není již úsměvnou záležitostí, ale je nebezpečným politickým extremismem. Bláboly o vyšší humanitě, vědeckosti apod. jsou jen hodně zvrhlou zastírací manipulací. Jako perličku lze poznamenat, že když někdo vytváří aktivity pro zachování identity bílé rasy, je označen za extrémistu. Prý tím požaduje supremaci bělochů a je nacista. Proč? Požadavek rasové identity je středový, nejedná se o prosazení rasové supremace.

LGBT (P) propaganda
V oblasti sexuality k nám opět proudí bolševismus. Není bez zajímavosti, že v čele osvobození od sexuální útlaku stáli různí marxističtí psychopati. Jeden byl obdivovatelem Markýze de Sade, druhý byl sexuální maniak, další slavný psychoanalytik pocházel z podivné judaistické sekty, která je známá tím, že rabín zde odsává novorozenci krev po obřízce. Je zde jasný marxistický nárok, který volá po odstranění útlaku v sexuální oblasti. Každá forma sexuality je rovnocenná, proto je třeba odstranit předsudky, které by této bolševické představě stály v cestě.

LGB (lesba, gay, bisexual) – zde v rámci kulturního marxismu nejde o zrušení diskriminace a boje s homofobií. Bolševikům jde o prosazení rovnocennosti těchto orientací. Tato sexuální porucha byla a je na Západě tolerována. To bolševikům nestačí, chtějí veřejnosti vnutit, že není rozdílu mezi sexualitou vedoucí k plození a jejími dalšími typy. Bolševické nasazení, které má zrušit přirozené určenosti, je omračující. Svět musí změnit tak, aby vyhovoval jejich idiotským představám. Nestačí jim středový přístup, který spočívá v toleranci. Chtějí víc, homosexualita musí být oslavována a společnost co nejvíce homosexualizovaná.

T (transgender)- zde marxistický požadavek na zrušení diskriminace ženy ze strany muže přerostl v ideologickou nástavbu, která pod pláštíkem vědy sugeruje, že psychika muže a ženy je neurčitá. Hypotézu jednoho excentrického psychologa o tom, že psychika ženy a muže (gender), je určená pouze kulturou, závazně dogmatizovali. Na základě této hypotézy postavili celou ‚vědeckou teorii‘ v rámci gender studií. Hypotéza o kulturní determinaci psychiky pohlavnosti se má podobně ke gender studiím, jako hypotéza Boží existence k teologii (věda o bohu). Je-li neplatná, vše ostatní je pouze mlácením prázdné slámy, protože ‚vědecký‘ obor nemá reálný předmět. Naivní představa, že se u lidí psychika samce a samičky vyvíjí jinak než tomu je v rámci zvířecí říše, je mimořádně pomatená. Gender ideologie, která nás zaplavuje z marxistických universit, překvapuje svojí hloupostí. Je s podivem, jak vystupňovaný marxistický kretenismus mohl v takovém rozsahu kontaminovat západní racionalitu. Universitním intelektuálům však nestačí, že si rozdávají akademické grady za hlouposti, oni to ještě musí vnucovat veřejnosti v rámci propagandistických pochodů. Zde pak jde o jasný bolševický extremismus.

P se někdy přidává k předchozímu LGBT, má značit pansexualismus nebo pedofilii. Z výše nastíněného jasně plyne, že je to v logice věci. Jsou-li všechny formy sexuálních orientací bolševicky rovnostářské, pak je třeba zrušit každé omezení. Pansexualismus (vše-sexualita), která nabízí ukájení třeba s výfukem automobilu musí být daná na úroveň sexuality plodící. Na kulturně marxistických universitách to jistě ‚vědecky‘ odůvodní a studentky tomu budou nadšeně tleskat.

Závěr
Ideologie neomarxismu je natolik hloupá, že je těžké přijmout, že sami její nositelé na universitách jí věří jako objektivnímu dobru, kterým má být společnost kultivovaná. Můžeme u nich předpokládat kariérní a zištné motivy. Podobně je tomu u politických a finančních elit, které na této ideologii participují. Jim se pouze v rámci této ideologie lépe vládne. Oni sami těmto idejím nevěří. Špičkový politik, který podporuje kulturní obohacování v rámci školské inkluze, dá následně své vlastní dítě na soukromou školu, kam nikdy noha Roma nevstoupila. Universitní marxistický profesor nenabídne v rámci odstranění sexuální diskriminace své děti k dispozici pedofilům. Pride pochody jsou jen velkou bolševickou lumpárnou. Je morální povinností všech slušných lidí těmto neomarxistickým prasečinám maximálně čelit dle svých možností, které jsou však systémem značně omezené.

Vít Skalský je předsedou MO ND Plzeň a kandidátem společné kandidátky vlasteneckých stran v Plzni (ND, BPi, DSSS) – Česká Plzeň pro volby do komunálu