Ostudným rozhodnutím pražského zastupitelstva, hlasy představitelů ANO, ČSSD, KSČM a dokonce zelených a Pirátů, bylo zabráněno návratu Mariánského sloupu na Staroměstské náměstí. Bez ohledu na to, že již bylo vydáno stavební povolení a podpisů na Petici pro návrat Mariánského sloupu bylo od r. 1990 sebráno více, než na Petici proti navrácení, ač se o ni toto ostudné rozhodnutí opírá.

Skutečná příčina je v hlupáctví, nevzdělanosti, v ohýbání historie a v nenávistném tažení proti křesťanským symbolům, zejména katolickým. Této nenávisti se otevřely dveře ihned po vzniku čsl. republiky a je víc než typické, že i k tomu aktu došlo ve dnech, kdy se okázale slaví zvrhlý a lživý kult osobnosti T.G.M.
Představiteli a hybateli tohoto tažení na tzv. „kulturní frontě“ jsou zejména:

Jana Procházková, dcera spisovatele Jana Procházky, bolševika, později tzv. disidenta (inu „Pražské jaro“ nebylo nic jiného, než střet ortodoxních bolševiků s mladobolševiky), která by nejspíš o historii měla mít alespoň základní povědomí. Ale indoktrinace školským systémem Zdeňka Nejedlého v jejím dětství je nejspíš nepřekonatelná. Možná, že se mu i houpala na kolenou stejně, jako svého času jistý Vašík na kolenou Josepha Goebbelse? Procházková je nechvalně známá jako aktivistka, iniciátorka mnoha tažení a protestů, nejen proti Mariánskému sloupu. Taková měla nadále raději zůstat v zahraničí a zde neškodit.

A katolická (!) buzna Martin C. Putna. To je ten, co na sebe upozornil kašparováním v ušance, když zesměšňoval tehdejšího kandidáta na prezidenta Miloše Zemana. Ten, co se urputně domáhal jmenování profesorem a je jen škoda, že prezident Miloš Zeman tlaku podlehl a umožnil tak, aby MCP prznil názorově a morálně mládež na fakultě tzv. humanitních studií UK.

Oba protagonisté se tak postavili do jedné řady s kořalou a těžkou demencí postiženým Frantou Sauerem, který tehdy vedl rozvášněný dav ke svržení Mariánského sloupu.

Není od věci v této situaci připomenout, že se akce dle pamětníků účastnila i mladičká Milada Horáková, která sošce panny Marie upevnila na krk oprátku, aby sama pak v r. 1950 na oprátce skončila. Stejně tak, že když se po vzniku republiky ze škol odstraňovaly křesťanské symboly – dřevěné kříže a ty se na Kladensku soustřeďovaly na dvoře kladenského gymnasia, tak se k jejich likvidaci spálením přihlásil jistý sedlák Horák. Z Lidic.