Krásnou dobrou neděli. No – krásnou… Uplynulý týden přinesl zase spoustu novinek, které – pokud se netýkají přímo naší země – budou na ni mít jistý (a dodejme že neblahý) vliv.

Sanitární mafie s blížícím se podzimem stále více vyhrožuje a brousí si na nás zuby, aby nás dalšími opatřeními (čti: omezeními) opět vystresovala, sotvaže jsme si přes léto mohli užít alespoň trochu „starého světa“. Ne ve městě – tam se nadále nosí náhubky (málokdo si všiml, že tím, že je musíme nosit i v létě, je vlastně nosíme celý rok bez výjimky a nikomu to nepřijde divné), ale měl-li někdo to štěstí, že mohl být přes léto v přírodě či třeba na chatě, mohl na čas na nesmyslné buzerace vládních buzerantů zapomenout. Nesměl se ale připojovat na internet…

Kdo se připojil na internet, mohl se například dočíst, že netestovaní a neočkovaní žáci nebudou moci ve škole zpívat ani cvičit. Těžko bychom našli přiléhavější příklad segregace, diskriminace a apartheidu než to, že netestovaní a neočkovaní žáci budou ve školách vyloučeni z kolektivu, buzerováni a omezeni na svých právech, ba dokonce vystaveni zdraví škodlivým nařízením (sedět celý den v respirátorech, o kterých se ještě na jaře tvrdilo, že jsou pro děti ve škole nevhodné). Absurditu celého zákazu podtrhuje to, že českým dětem zakazuje zpívat nejznámější český zpěváček – Adam „Superstar“ Vojtěch, jak vtipně poznamenal můj kolega Ladislav Bátora. A dodal: „Asi přišel čas zaskočit se nadechnout svobody v zemi krále Miroslava. Ale co to plácám: v zemi presidenta Александра.“

A jako kdybychom svých problémů neměli málo, začali jsme si tento týden také dovážet první afghánské kolaboranty. Rozuměj: údajné překladatele, přesněji agenty, spolupracovníky, kolaboranty USA a spojeneckých zemí, kterým jde údajně v jejich zemi o kejhák, protože si na ně brousí zuby Talibán. Celé je to divadlo, dopředu režírované americkými tajnými službami, kdy stažení se z Afghánistánu má vytvořit migrační krizi, která postihne Evropu možná ještě více, než ta před pěti lety. Aby se skutečně povedla, Američané „jako“ zapomněli v Kábulu seznamy svých spolupracovníků, aby jimi placený Talibán mohl tyto (z pohledu Afghánců) zrádce potrestat asi tak, jako se trestalo po pražském květnovém povstání. Tedy živelně. To vytvoří patřičnou hrůzu, která na nás bude chrlena médii a která bude zároveň záminkou, jak stovky dalších „překladatelů“ lifrovat do Evropy už nejen vojenskými speciály, ale nejspíše zase těmi pověstnými sorošovskými bárkami, nafukovacími čluny, v kamionech, v dodávkách, prostě vším, co jezdí, plave nebo lítá. Jistě budeme patřičnými „státníky“ ubezpečeni, že „to zvládneme“ či že „my chceme znovu imigrante!“ Zajímavostí je, že Tálibánci odmítají západní vakcínu jako dílo ďáblovo, což má asi v budoucnu položit rovnítko mezi nás – odpírače vakcín a je – teroristy. Odpírač vakcín rovná se terorista, tálibánec. Ale to by bylo na jiné povídání…

Zpráv k uzoufání, směšných a vylhaných bylo v onom týdnu, jako v každém jiném dalším, desítky až stovky. Vybral jsem jen ty nejkřiklavější, nebo vlastně přesněji ty, které jsem zaznamenal, když jsem se „ve starém světě“ na chatě občas připojil na internet.

Nabízí se tak otázka, co s tím. Jak dlouho s sebou necháme orat, jak dlouho se necháme buzerovat vlastními politiky, kteří podléhají internacionální bankovní mafii, jejíž covidová, davosko-schwabovská odnož, je momentálně nejhalasnější. Jeden by si mohl říci, že když jsou před námi volby, můžeme prostě jen vyměnit politiky. Problém je však v tom, že nadnárodní mafie si pojistila politiky téměř všech stran. Hezky je to vidět na příkladu Aspenu, v jehož službách sedí jak výše zmíněný zpěváček za ANO, tak například „kádry“ ČSSD, ale i „rádoby opoziční“ loutky z TOPky, STANu, KDU-ČSL, ODS či Pirátů. Jsou tam prostě všichni. Nevyberete si. Všechny parlamentní strany „kolaborují“ s cizí mocí. Ve Sněmovně není nikdo, kdo by myslel na Českou republiku, pro koho by byla na prvním místě, kdo by svoji ruku zvedal jen podle toho, zda je to pro Českou republiku výhodné, či ne. Všichni zvedají své pracky jen podle toho, jak je to výhodné pro jejich partaje či pro ně samotné. Týká se to i SPD, která sice zatím svého člověka v Aspenu nemá, ale svoji politiku beztak řídí podle toho, co si v Aspenu přejí. Od jiných stran byste ji nerozeznali.

To, že se ji chystá volit bývalý prezident Václav Klaus, vypovídá mnohé i o něm samotném – třebaže se kdysi zaklínal „změnou paradigmatu“, jede i on v Systému, kde se žádná změna paradigmatu nikdy nekonala a konat nebude. Ukazuje to, jak i kádry, které bychom – s přimhouřením očí – mohli považovat za pronárodní, jsou omezení, bez fantazie, vyčpělí, bez nápadů, bez naděje. Jistě – každý může a měl být (jak to tu už několik neděl opakuji) volit podle svého srdce či podle svého gusta, ale jde i o to, jaký signál tím vysílají, když něco takového činí, lidé, kteří jsou nejvíce na očích. Pokud někdo, kdo si neustále (před každými volbami) veřejně stěžuje, že tu není koho volit, že se žádná změna konat nebude, že volby nic nového nepřinesou, že je vše špatně, bude ve volbách volit prosystémovou SPD prolezlou přeběhlíky z ČSSD, Zemanovců či ODS, vysílá tím vzkaz, že žádnou změnu ve skutečnosti nechce a je jen stejnou loutkou mezinárodní mafie, jako ti všichni výše zmínění.

Aby mi někdo nepodsouval, že to mám Václavu Klausovi za zlé: nejde mi ani tak o Václava Klause (vzal jsem si ho pouze jako příklad) ani o to, že nechce volit skutečnou alternativu, tedy nás. Čili nejsem zapšklý a uražený, protože bych ostatně nikdy nečekal, že by Klaus volil skutečnou alternativu. Nemluví ze mne ani závist, že Okamura zase oblbne většinu vlastenců, takže jejich hlasy sice nepropadnou, ale poslouží Systému právě tak, jak je potřeba (pročež byla SPD vůbec vymyšlena).

Jde spíše o to, že postrádám odvážné lidi, ze všech sfér: akademiky, veřejně známé osobnosti, velké podnikatele, kterým záleží nejen na jejich majetku, ale i na této zemi, kteří se zvednou, alespoň na chvíli odhodí strach, který je svírá a zbabělost, do které jsou už roky oděni, vystoupí ze svého stínu a řeknou: pojďme volit letos jinak. Pojďme udělat revoluci u voleb.

A aby mne nikdo nepodezíral ani z ničeho jiného, pro jistotu dodávám: nejde mi ani o mně, aby si někdo zase nemyslel. Samozřejmě jsem přesvědčen, že náš program (program Aliance národních sil a Národní demokracie) je nejlepší a že nejjednodušší cesta, jak ze současného marasmu ven, je volit právě naši formaci, ale naše strany jsou zároveň natolik státotvorné, že „nehrají jen na sebe“. I proto jsme se – byť nakonec neúspěšně – pokoušeli o spolupráci s Volným blokem i s Trikolórou (ale byli odmítnuti).

Pro mne by byl úspěch už to, kdyby se letos podařilo změnit nastavení mysli voličů: aby přestali uvažovat v kategorii „volby menšího zla“ a strachu z „propadnutí hlasu“, a ti, co jsou nastaveni alternativně, aby skutečně alternativně volili: na výběr přece mají – mohou volit ze tří hlavních alternativních bloků. Jeden z nich, samozřejmě ten nejvíce autentický, je Aliance národních sil s podporou Národní demokracie. To, který z nich bude mít nakonec více hlasů (více důvěry voličů), je jiná věc, protože kromě autenticity se voliči rozhodují i podle dalších kritérií (například podle toho, kdo má více peněz a tedy například více billboardů a je tedy více vidět). Neplatí to ale stoprocentně – do kampaně vynaložené miliony neznamenají automaticky více hlasů. Co ale rozhoduje spolehlivě, je televizní obrazovka. Náš blok v předvolebních debatách určitě neuvidíte, protože na televizních obrazovkách máme stopku. Pokud se nějaká „alternativní“ strana na televizní obrazovky dostane, je to neklamným znamením, že alternativu jen předstírá a nebo právě v zákulisí uzavřela kompromis.

Jak tedy z toho ven? Jak může uspět volební uskupení, které nemá miliony na kampaň a které má zároveň nepsaný zákaz objevit se ve sdělovacích prostředcích a dát tak o sobě vědět většině voličů, kteří si informace neshánějí sami a spoléhají jen na předvýběr, který jim mainstreamová média udělají?

Řešením by mohla být právě ona „vzpoura elit“, které by šly příkladem. Vzpoura davů se nekoná, protože davy jsou dávno ovládnuty. Davům musí někdo ukázat směr. Problém elit ale zase je v tom, že jsou někdy hloupější než ten obyčejný občan. Sází sice na svou podnikatelskou úspěšnost, diváckou oblibu, sportovní úspěch či akademické výsledky, ale mnohdy se chovají ještě zaslepeněji než většinová veřejnost. Dobře to vidíme na covidu – více vzdělaní jsou mnohdy většími fanatiky v obhajování experimentálních vakcín, zatímco zdravý rozum obyčejného člověka z davu velí k obezřetnosti. Vysvětlení je v tom, že vzdělání nerovná se moudrost.

Takže jak z toho ven, když je to tak zašmodrchané? Když elity slouží systému a bojí se mu vzepřít a když dav, který sice Systém podporovat nechce, se nechá opít falešnými mesiáši a v bláhové víře, že volí proti Systému, volí Mesiáše, který je Systémem placen?

Omlouvám se, že vás při neděli zaplavuji více řečnickými otázkami, než abych nabízel jednoduchá řešení. Jednoduchá řešení totiž neexistují.

Ono nám totiž nezbyde nic jiného, než toto složité dilema vyřešit každý sám v sobě. Nespoléhejme na Klause, ani si jím nenechme radit, koho volit. Nespoléhejme na Zemana, ani si jím nenechme radit, koho volit. Nespoléhejme na elity, protože ty jsou ustrašené a klepou se o místo na výsluní. Nespoléhejme na dav, protože ten podléhá emocím. Rozhodnout se bude muset jeden každý z nás: zda to vzdá a zůstane (pod různými výmluvami) doma, nebo půjde volit. A když se rozhodne jít volit, zda bude volit systémově, nebo alternativně. A v případě, že se přikloní k alternativě, zda si z ní dokáže vybrat tu pravou, protože jsou i alternativy falešné. Ale o tom – a také o Příčovech ´21 – zase příště…

Adam B. Bartoš, předseda Národní demokracie a lídr pro Ústecký kraj na kandidátce Aliance národních sil

PS: A na závěr vtípek z dílny CD89.cz (z téhož zdroje je i úvodní fotka):