V souvislosti s čtvrtečním jednáním Ústavního soudu, který rozhodoval o výši odměn soukromým exekutorům, zveřejňujeme článek, který nám zaslal náš čtenář a sympatizant Jaroslav Růžek z Prahy. Reaguje v něm na návrh oddlužení občanů, který pod názvem Milostivé léto 2018 zveřejnila Národní demokracie jako součást svého programu. Národní demokracie (podobně jako pan Růžek) požaduje neprodleně předat agendu exekutorů státu.

Zadlužení občanů již nyní dosahuje obřích rozměrů a jeho další nárůst lze očekávat vzhledem k masívní mediální masáži podporující půjčky všeho druhu. Vždyť i stát je enormně zadlužen, proč by tedy nemohl žít na dluh i občan?

Je zde však zásadní rozdíl. Stát v krajní nouzi zvýší daně, popř. provede měnovou reformu (pomíjím krajní variantu – válku), avšak občan má k dispozici pouze svůj plat (v podmínkách ČR většinou nuzný ve srovnání s úrovní západních zemí), který neumožňuje vytvářet žádné rezervy. K tomu může přijít ztráta zaměstnání či nemoc a pro dlužníka (např. s hypotékou) je zaděláno na velký problém zejména v podmínkách českého dluhového byznysu, který dlužníka stahuje do dluhové pasti.

Proto každému programu oddlužení musí předcházet řada systémových opatření, která znemožní dluhovou recidivu či zneužívání tíživého postavení dlužníka. Jako stěžejní se jeví zrušení soukromých exekutorů a jejich převedení pod stát (soudy), neboť obecně vzato žádná pravomoc státu nesmí být delegována na soukromý subjekt, který pak jménem státu vytváří zisk (ovšem již výlučně ve svůj prospěch).

Nezbytným bude zásadní snížení sankcí, poplatků, úroků placených zejména exekutorům, advokátům a soudům, neboť cílem je splacení dluhu, nikoli obohacování třetích osob na úkor dlužníka. Navíc by logicky k jejich proplácení mělo dojít až po vymožení jistiny dluhu ve prospěch věřitele. Jelikož ani stát by se neměl přiživovat na tíživé situaci dlužníků, je nutno zrušit DPH vybírané v exekučním řízení.

Stát by měl rovněž regulovat max. výši úroků z půjček (např. určitý násobek sazeb ČNB) a její překročení považovat za trestný čin lichvy (současné ustanovení §218 trestního zákoníku je příliš vágní), jakož i lichvářské smlouvy považovat za neplatné od samého počátku a lichvářské firmy rušit. Ovšem ani stát by se neměl podílet na vzniku neoprávněných pohledávek stanovením povinností v rozporu s Ústavou ČR a platnými zákony.

Typickým příkladem je vyměřování výživného na děti zcela subjektivními rozhodnutími opatrovnických soudů bez zákonného podkladu. Zákon o výživném totiž stále chybí (nejedná se o náhradní výživné, které by mělo být vyplácené státem). Dále by zákonem měly být upřesněny některé další otázky jako např.: povinné spojování dluhů jednoho dlužníka u jednoho soudu (exekutora) ke společnému vymáhání, zkrácení lhůty pro zahájení vymáhání pohledávek či vyloučení vzniku dluhů u nezletilých osob, za které by měli odpovídat jejich rodiče (a to i po dosažení jejich zletilosti).

Na druhou stranu je potřebné před zahájením oddlužení prověřit majetkové poměry nejen dlužníka, ale i jeho širší rodiny (nezřídka totiž dlužník nevlastní nic, ale jeho příbuzní mají rozsáhlé majetky, na které si evidentně nevydělali).

Jaroslav Růžek, Praha, 20. srpna 2018