Vážení přátelé, dámy a pánové, už na minulé demonstraci jsem se nechal slyšet, že vše podstatné bylo řečeno. Nechci se opakovat a nechci donekonečna omílat to, co všichni už beztak dávno víme.
Na minulé demonstraci jsem také řekl, že Blaničtí rytíři jsou připraveni. Někteří z nás to vzali natolik vážně, že na oné demonstraci dokonce symbolicky vystřelili, aby ukázali, jak moc jsou připraveni. Střílelo se slepými, do vzduchu, symbolicky. Zatím.
Obávám se totiž, že bez použití fyzické síly naši dnešní krizi nevyřešíme. Beze zbraní se černým nájezdníkům neubráníme. A co se týče našich domácích vlastizrádců, na ty také neplatí pouhá slova – dokázala by je zastavit jen síla.
Jsem přesvědčen, že jsme se dostali do fáze, kdy si musíme vybrat. Buď se zde budeme scházet klidně už druhý rok a nebo uděláme něco, co má v Čechách už staletou tradici. Něco jako defenestraci, nebo – jak říká můj kolega hezky česky – „vyoknění“. Tedy zbavíme se vlastizrádných elit a zavedeme pořádek sami.
Dostali jsme se totiž do jakési pasti. Vláda až moc spoléhá na to, že budeme jen řečnit, že nesáhneme k jiným prostředkům. Že se neodvážíme udělat něco víc.
Pokud nás správně odhadla, pak se opravdu nemusí o nic bát. Ale já věřím, že nás hrubě podceňují a že se budou divit. Do jisté míry v tom všem hraje roli naše povaha. Kdybychom byli Řekové nebo příslušníci jiného národa, už by možná naše demonstrace dávno měly jiný charakter.
Jako Češi jsme váhaví. Ale když se rozhodneme, jdeme za svým cílem houževnatě. Přeji si, abychom se rozhodli a trochu zariskovali. Protože z pohodlí domova se ještě nikdy žádná válka nevyhrála. A to, čemu čelíme, je válka. Je hroznější, než myslíme, protože se rafinovaně tváří, jako by válkou nebyla. O to je horší, že zánik národa může přijít nepozorovaně.
Proto dnes nebudu dlouho řečnit a chci vás jen vyzvat k tomu, abyste se zamysleli, jak moc vám záleží na osudu této země. A zda jste ochotní udělat další krok, než jen přijít na demonstraci. I toho si sice vážím, ale bez toho dalšího kroku se neobejdeme.
Vláda nás už poněkolikáté podrazila. Nejnověji přistoupila na dohodu s Tureckem, jejímž výsledkem bude to, že čmoudi se budou do Evropy a tedy i do naší země valit s falešným tureckým pasem, tedy jakoby legálně. To už není jen liknavost vlády či její neschopnost, to je vědomé podporování rozvratu země. Je to vlastizrada toho nejhlubšího zrna. Vlastizrada, která musí být potrestána trestem nejvyšším.
Poznámka: v tuto chvíli byl projev přerušen a Adam Bartoš byl zadržen policí ČR. Paradoxně ve chvíli, kdy chtěl doříci ještě tato slova:
Proti tomu musí povstat opozice. Ta opozice tu už je, je slyšet, vláda se jí i bojí a snaží se ji umlčet. Mně se to teď stalo. Chtějí mi dát roční vězení s dvouletou podmínkou – abych nemohl dva roky nic říkat, aby mi nasadili roubík. Nic takového nepřijmu. Na nic takového nehodlám přistoupit. Neumlčí mne. Neumlčí nás. A čím více nás takových bude – rozhněvaných, připravených, odhodlaných – tím snáze našeho cíle dosáhneme.
Náš cíl je jasný a do jisté míry jednoduchý. Svrhnout vládu a sestavit vládu národní záchrany z upřímných vlastenců, která ihned uzavře hranice, pochytá všechny vetřelce a ihned začne vyjednávat vystoupení ČR z EU a NATO, protože jinak si pořádek ve své zemi udělat nemůžeme.