Když vidím, s jakým úsilím se sem slunkomanči snaží dostat imigranty, bolí mě u srdce při pomyšlení, jaký úžasný zážitek prošvihli…

Jistě jste si všimli, že se tu poslední dobou rozmáhají sluníčka. Sice nejsou tak užitečná jako ta sedmitečná, která žerou mšice, zatímco tahle žerou jen dotace. Musím ale uznat, že jejich píle, s jakou se nás pokoušejí přesvědčit o prospěšnosti přijímání imigrantů, je obdivuhodná.

Považte jen, co dá práce organizovat různé hejtfrý seance, hlasitě nadávat na poměry v detenčních zařízeních (ano, výběr pouze ze tří jídel je jistě naprosto nedostatečný) a přesvědčovat o správnosti přijímání imigrantů ty miliony Čechů, kteří z nějakých nepochopitelných důvodů nechtějí, aby poslední zbytky jejich svobody a tradiční kultury vystřídal vysněný sluníčkový multikulturní ráj. Tolik práce by se mi snad nechtělo dělat ani za ty peníze, které oni dostávají od státu a od Soroše.

Myslím si, že za tuto píli by si sluníčkáři zasloužili možnost vidět zblízka, jak takový multi-kulti ráj vypadá ve skutečnosti. A tuto příležitost teď měli přímo na dosah. Mnozí z nich si teď jistě vyčítají, že ji prošvihli. Přitom stačilo tak málo:

Stačilo jet minulý pátek do Francie, ve večerních hodinách vejít do klubu Bataclan a počkat, až ten multi-kulti ráj, po kterém tak touží, vypukne naplno!