V předešlém textu jsem se snažil stručně vysvětlit vnitřní rozpor, který pociťuje nejeden vlastenec, když řeší otázku, koho podpořit v prezidentských volbách. Posteskl jsem si rovněž nad tím, že vlastenecká scéna nepředstavila dosud svého vlastního kandidáta na prezidenta, který by mohl být nástupcem Miloše Zemana a v některých ohledech by byl i přijatelnějším kandidátem, než je současná hlava státu. Naznačil jsem na konci svého zamyšlení, že o konkrétní osobnosti přemýšlím, slušelo by se tedy ji jmenovat, protože se mne na to nyní často ptáte. Zároveň budu doufat, že zveřejnění jména a následné ohlasy se stanou pro dotyčného pobídkou, aby nad tímto návrhem začal vážně uvažovat.

Na úvod pár tezí, které bych rád zdůraznil.

 

1) Už několik let nedělím politické strany na pravicové a levicové, ale na pronárodní (chcete-li vlastenecké) a globalistické (ve smyslu hájící zájmy globalistů). Prezident by měl spojovat národ, tedy – starým žargonem by se dalo říci, že by měl být přijatelný pro pravičáky i levičáky. Proto by pomohlo, kdyby byl sám svým založením středovým kandidátem, dnes se tomu módně říká centrista. To můj tip je.

 

Jako pronárodní a vlastenecký kandidát samozřejmě neuspokojí globalistickou (havlistickou) část veřejnosti, ale o to nám teď nejde – je to především vlastenecký kandidát. Časem ale – svými kvalitami a také tím, že bude svými kroky přijatelnější než Miloš Zeman – přesvědčí a získá svým pokorným vystupováním podporu i této části veřejnosti.

 

Střet o prezidenta se tedy nepovede na (dnes už překonané) ose pravice – levice, ale národ – NWO. Můj tip na prezidenta je člověk, který je přijatelný pro pravici i levici (která dohromady tvoří národ) a tedy je kandidátem protiglobalistickým.

 

2) Nový prezident musí zaujmout kritický postoj k Evropské unii, kritičtější než Miloš Zeman. Nový prezident nebude kritizovat jen migrační problém, ale půjde k jádru problému a nebude se bát říci, že problém je v samotném základu evropské integrace.

 

3) Nový prezident by neměl být spojen ani se Západem, ale ani s Východem. Jistě, Východ nám, vlastencům, nyní imponuje, protože už nemůžeme vystát unipolární svět pod vedením USA a mnohé kroky ruského prezidenta nám připadají sympatické. Ale Česká republika by měla být nezávislou zemí se vším všudy – tedy zemí neutrální, která se nebude každých 30-40 let přiklánět tu na jednu, tu na druhou stranu velmocenského soupeření. Ani bezmála tři desetiletí trvající dominance Západu a našeho podřízení se jemu nás nesmí vést k tomu, abychom se nyní přimkli stejně slepě k Východu. Jistě, naše slovanství nás vždy bude řadit k našim středoevropským a východním sousedům, k nimž budeme mít vždy blíže, obchodovat ale musíme se všemi. Naše současné podřízení EU nemůže nahradit naše podřízení se Nové hedvábné stezce. Musíme zůstat sví. Neutrální.

 

Kromě těchto tezí by měl prezident splňovat i jisté osobní kvality. Měl by být známou osobností, populární v nejlepším významu onoho slova. Člověk, kterého lidé poznávají a kterého si váží, protože něco pro zemi vykonal, má za sebou jisté úspěchy, nejlépe na poli kultury. Umělec je v tomto ohledu lepší než poněkud nepraktický vědec.

 

Člověk, který miluje tuto zemi, ale ve světě se neztratí. Umí mluvit několika jazyky (můj tip umí mluvit pěti jazyky), svět viděl a poznal, má přehled, přitom je bytostně spjat s touto zemí a národem.

 

Člověk, který není spojen s tímto polistopadovým režimem a přitom nebyl zapojen ani v politických strukturách minulého režimu. Muž, který si s tímto režimem nezadal a nezadal si ani s tím předchozím. Pokud je tímto režimem poněkud opovrhován, je to jen dobře, protože náš vlastenecký prezidentský kandidát nebude kandidátem polistopadové éry, ale té, která ji brzy vystřídá.

 

Prezident by měl být důstojný už svým zevnějškem. Měl by to být starší muž, moudrý zkušenostmi a věkem, přitom takového zdravotního stavu, aby byl schopen prezidentskou funkci se všemi náročnými požadavky, které obnáší, vykonávat. To můj tip na prezidenta splňuje.

 

O tom, že by prezident neměl být loutka, jsem už psal. Musí to být člověk, který už něco prožil, dosáhl jistých úspěchů a nezávislosti, měl by být nezávislý i na parlamentních politických stranách (proto by neměl být kompromitován členstvím v kterékoli z nich), nezávislý na podnikatelích  / zbohatlících / oligarchii. Měl by to být člověk jasných názorů, které se nebojí říkat a za kterými si stojí. Muž, který není naivní, ví, jak svět funguje a jakým nástrahám čelíme. Muž moudrý, kulturní, znalý historie, ovládající své emoce, duševně vyrovnaný (což se o mnoha politicích říci nedá), muž vyrovnaný, který ustojí tlak, jenž na něj bude vykonáván doma i v zahraničí. Muž čestný, rovný, držící slovo, pracovitý a pečlivý. Muž pracující a obětující se pro národ.

 

Zároveň člověk lidový, vystupováním přátelský, lidsky sympatický, u lidí oblíbený, neodtržený od reality všedních dní. Mám dojem, že můj tip na prezidenta vše výše řečené splňuje.

 

Člověk, který nebude veřejnost svým chováním a vystupováním popuzovat a iritovat, tedy – ač silný v postojích a činech – přitom pokorný.

 

Takovým kandidátem by mohl být…

 

…Petr Hannig.