Zeman v nebezpečí. Máme náhradní plán?

Vlastenecká scéna dlouhodobě podporuje prezidenta Miloše Zemana, ale je to spíše z nouze ctnost. Tváříme se jako státotvorní, když stojíme za Zemanem, protože ho ostřelují v médiích, a přitom musíme se skřípěním zubů tolerovat všechny jeho vrtochy eurofederalismem počínaje a napojením na staré struktury konče. Proč? Jenom proto, že byl Zeman v danou chvíli prezidentské volby roku 2013 lepší než Karel Schwarzenberg nebo proto, že odvážně kritizuje nelegální migraci? Není to ale v roce 2017 málo?

Kdokoli by byl přece lepší než Karel Schwarzenberg a je také mnoho politiků, kteří kritizují nelegální migraci. Pokud Miloš Zeman navíc nekritizuje Brusel v jiných než imigračních otázkách či se nechává ovládat pomstychtivostí, jak vidíme v poslední době, není na čase, aby vlastenecká scéna místo setrvačné Zemanovy podpory (z nedostatku vlastní fantazie) vygenerovala vlastního kandidáta?
 
Nepodporovala vlastenecká scéna Zemana dosud jen proto, že z vlastní lenosti a pohodlnosti nedokázala najít a veřejnosti nabídnout nikoho lepšího a není to spíše její ostuda, kterou by měla v těchto volbách napravit? Neměla by se shodnout na kandidátovi, který bude říkat podobné věci jako Zeman, ale přitom půjde ještě dál a nebude také tolik popuzovat druhou polovinu národa svým chováním? Není na čase, aby vlastenecká scéna místo podpory Zemana „z nouze“ podpořila vlastního kandidáta, který nebude spojen s bezmála třemi desítkami let současného režimu?
 
Pokud vím, zatím se o prezidentské křeslo „vlastenecký“ kandidát nepřihlásil. Všichni Zemanovi protikandidáti jsou pravdoláskaři. Nepředpokládám, že by se na tomto poli v budoucnu něco dramatického změnilo  – jen pravdoláskařských kandidátů přibude, případně se objeví kandidáti se zajímavými názory, ale široké veřejnosti neznámí a tudíž bez šance.
 
V minulosti tu byly pokusy (vážné i jen teoretické) ucházet se o prezidentskou funkci od lidí, které bychom k vlastenecké scéně počítat mohli či měli, ale kteří dle mého mínění nemají k výkonu této funkce předpoklady nebo se na ni prostě nehodí. Nemyslím, že by prezidentem České republiky měl být někdo s korejskými a japonskými předky, Tomáš Vandas není všeobecně respektovaná osobnost a Miroslav Sládek, při vší úctě ke konzistentnosti jeho názorů, postrádá morální kvality k výkonu takového poslání. Vlastenecká scéna se tváří bezradně, protože má-li mezi sebou intelektuály, kteří se pohybují v akademickém světě (a mohli by tak konkurovat intelektuálům havlistickým), pak je zároveň diskvalifikuje jejich vysoký věk, neochota se do politického boje vrhnout a hlavně malá popularita.
 
Vytváření umělých kandidátů z řad podnikatelů (a lá Kiska na Slovensku) či dokonce oligarchů (na Ukrajině Porošenko, u nás v trochu jiné funkci Babiš) či vůbec jen nastrčených loutek podnikatelů či oligarchů (viz slovenský film Kandidát), je pro vlasteneckou scénu nedůstojné. Její kandidát by měl být známý, konzistentní ve svých názorech, které by měly být pro většinovou veřejnost srozumitelné a přijatelné, zkrátka člověk autentický, opravdový, z masa a kostí, s životním příběhem, ne žádný uměle médii či reklamou vyšlechtěný rádobykandidát.
 
Poslední eskapády Miloše Zemana navíc ukazují, že při vší jeho politické moudrosti a dalších jeho kvalitách není tento schopen některé situace zvládat s noblesou, ale nechá se snadno svést k nedůstojným činům, kterými dává zbraně do rukou svým nepřátelům, dychtivě čekajícím na každý jeho chybný krok. Dokonce i ti, kteří ho volili, jsou nyní leckdy na rozpacích a naznačují, že jejich podporu už nemá.
 
Právě vzrůstající ataky na prezidenta Zemana v poslední době mi opakovaně na mysl přinášely otázku – jsem jako (státotvorně a pronárodně uvažující) vlastenec odsouzen k tomu, že budu muset vždy a za každé situace podporovat „menší zlo“ a to konkrétně Zemana, protože „tu nikdo jiný není“, nebo se zamyslím, zda by tu nebyl kandidát, který by byl přijatelnější nejen pro lidi mého světonázoru, ale celkově přijatelný pro minimálně stejně velkou skupinu voličů, která nyní Zemana podporuje, ne-li větší?
 
I když s těmito útoky na Zemana nesouhlasím (mediální kampaň, neziskovkami placené demonstrace v době jeho nepřítomnosti), a má v tomto boji mé sympatie, za člověka, který odmítá nacionalismus a vyvěšuje na Hradě vlajku EU jako symbol národního ponížení (a ve výčtu jeho – pro národovce popuzujících – kroků bych mohl pokračovat), krvácet donekonečna nemám zapotřebí. Jsem přesvědčen, že spolu se mnou i řada dalších vlastenců.
 
Miloš Zeman není špatný prezident. Dokonce je i v současné době stále ještě ten nejlepší, kterého můžeme mít, uvážíme-li jeho dosud známé protikandidáty, ať z prezidentské volby minulé nebo té nadcházející. Pro zemi odvedl dobrou práci, kterou mu nikdo neupře.
 
Nicméně je třeba dívat se dopředu. A kromě toho, co jsem zmínil výše, je tu ještě jeden vážný argument: už jen pro případ, že by bylo Miloši Zemanovi jakýmkoli způsobem zamezeno kandidovat (jakože takové snahy už nyní existují), musíme mít záložní řešení.
 
Nepsal bych to, kdybych neměl tip na někoho konkrétního. Jen ho ještě budu muset přesvědčit…