Letošního 7. října brzo ráno vpadly ozbrojené skupiny Hamásu z okupovaného území pásma Gazy na území Izraele a došlo k vražedné řeži. Izraelská armáda – údajně překvapená přepadením a brutálním útokem Palestinců -, útok odrazila a zatlačila palestinské útočníky zpět za hranice Gazy. Nyní je na hranici s Gazou připravena těžká vojenská technika Izraele, mnoho desítek tisíc vojáků všech druhů zbraní, město je pod těžkou dělostřeleckou palbou a postupně se likviduje -, a spolu s ním umírají i nevinní civilisté… A jak se vyjádřil šéf generálního štábu armády Izraele, jsme připraveni podle starozákonního – oko za oko, zub za zub -, zasadit Palestincům smrtící ránu…
Nestojím ani za muslimskými Palestinci, ani za Izraelci, jsem zásadně pro mírové řešení konfliktu -, jenže problém je v tom, že se v dohledné době nenajde schůdné řešení, jež by vyhovovalo oběma stranám. Palestinci mají v rukou trumf přebíjející jakoukoliv rétoriku Izraelců – jsou totiž zde, v Palestině, doma. Území středního východu, kterému se dříve říkalo Levant, obývají už od nepaměti Arabové. A Židé?
Na území o rozloze asi jako Izrael před r. 1967, před dvěma tisíci lety žili Židé kmene Judy a Benjamin. Římané, protože provincie Judea patřila pod okupační správu Říma, s nimi měli neustále potíže. V roce 33 židovská rada Sanhedrin odsoudila k smrti Ježíše Krista, Syna Božího, jenž založil nové náboženství, křesťanství. Zhruba kolem roku 70 po Kristu po jednom židovském povstání Římané Židům zbořili chrám na hoře Morija, chrám druhý v pořadí. Po dalším povstání proti římské nadvládě v druhém století Římané Židy vyhnali z jejich domova, a ti se rozptýlili po tehdejším světě, a Judeu přejmenovali na Palestina, město Jeruzalém na Aelia Capitolina, a zakázali Židům vstup na území.
Část Židů, vyhnaní ze svého domova, šli severním směrem do oblasti Kaspického jezera, kde žil národ Chazarů. Pohanský národ Chazarů přijal judaismus za své náboženství, takže podle víry se z nich stali židé, nikoliv genově, podle krve. Chazaři po prohrané válce s Rusy a Tatary, někdy kolem sedmého století, upadli pod jho ruského panovníka. V 9. století po Kr. přijali Rusové křesťanství a na Chazary se už dívali jako na Židy -, a společensky je ostrakizovali. V pozdějších stoletích ruští Židé/Chazaři v Ruské říši žili ponejvíce na území dnešní Ukrajiny, Haliče, Bílé Rusy, Polska.
Další proud Židů se dostal přes dnešní Egypt do severní Afriky, a odtud přešli do Španělska, nazývají se sefardští Židé. Židé přes všechny nesnáze si zachovali víru v Hospodina, v jednoho Boha Abraháma, Izáka, Jákoba….Pro nás křesťany je zajímavé, že Židé během prvních století po ukřižování Krista přijali jako závazné učení tzv. Talmud, což je sbírka ústních tradic a diskuzí rabínů. Židé, jak mohli, všude křesťanství podrývali, udávali křesťany u římské správy a ta je popravovala. Zahájili neutuchající boj s křesťanskou církví, kterou se jim posléze podařilo rozdělit (v 16. století Luther), a dnešní stav katolické církve je přímo jejich dílem.
Nás hlavně zajímají evropští Židé, jímž se říká Aškenazi. Židé byli odjakživa zdatní obchodníci, už za Římanů cestovali po celé tehdejší říši a kšeftovali se vším, i s otroky; například Kosmova kronika líčí čilý obchodní ruch v středních Čechách a poukazuje na židovského obchodníka ben Jacoba obchodujícího v Praze s otroky… Židé, jako obchodníci, byli rozlezlí po celé tehdejší Evropě.
Protože Židé byli zdatní obchodníci, tedy bohatí a svou inteligencí a vychytralostí se dostali do nejvyšších míst tehdejší společnosti i k tehdejším panovníkům, stávali se z nich rádci králů apod. V Anglii jejich stopy najdeme za tzv. Magnou Chartou z r. 1215, která hrubě narušila tehdejší mravnost a feudální řád. Mezi anglickými šlechtici a králem došlo k rozporům a Židé byli z Anglie v r. 1290 vyhnáni.
Podobně byli Židé vyhnáni ze Španělska v r. 1492. Za vinu jim tehdejší španělský královský dvůr, ale i katolická inkvizice, dávala soustavné podkopávání křesťanského náboženství a kolaboraci s muslimskými agresory. Nedlouho před tím totiž křesťanská reconquista osvobodila Iberský poloostrov od muslimské nadvlády, muslimové byli poraženi a vyhnáni do Afriky, avšak Židé, kteří byli s muslimy jedna ruka, zde zůstali. Časem se ukázalo, že Židé byli pro křesťanské společenství zrovna tak nebezpeční, jako muslimové.
Větší část vyhnaných Židů ze Španělska odešla do Holandska, tehdejší španělské provincie, kde byl v 16. století ve stále větší míře patrný vliv německé náboženské reformace. Zde opět – v Holandsku – Židé podnítili povstání proti státu a docílili toho, že holandské provincie se od Španělska odtrhly. Byla vyhlášena republika s náboženskou tolerancí, což bylo pro Židy přímo požehnáním. Stali se z nich nejbohatší rejdaři a obchodníci z celého tehdejšího světa. Založili burzu, utvořili pravidla raného kapitalismu, skrze svůj vliv se opět dostali do Anglie.
Anglie je kolébkou židovského kapitalismu, v roce 1717 byla založena v Londýně první zednářská lóže. Zde se také v 18. století vytvořil politicko-ekonomický systém založený na výkonu a úspěchu, s cílem hromadit peníze, jimiž se vytváří další kapitál; slova o mravnosti a milosrdenství jsou v řeči kapitalistů synonymem pro slabošství a tedy neúspěch; bezbožný kapitalistický systém, založený pouze na materiálních hodnotách v dalších stoletích rapidně změní svět -, dodneška se ho lidstvo nedokáže zbavit. Židé totiž vychytrale vsadili na gójskou nenasytnost a hamižnost, a nezmýlili se. Svůj recept na lidské štěstí realizovali v Novém světě, založením Spojených států amerických, které spolu se zednáři založili; dneska jsou Spojené státy hegemonem kapitalismu.
Zednáři spolu s židovskými intelektuály podnítili revoluci ve Francii v roce 1789; kromě toho, že lidé-revolucionáři zpití krví zavraždili svého zákonného panovníka a královnu, revoluce vyvrcholila v bezuzdný krvavý teror několika jednotlivců proti svému národu.
Byli to židovští intelektuálové v Rusku v 19. století, které do společnosti zasévali jedovaté myšlenky tzv. socialismu, anarchismu a dekadence. Málo kvasu – a celé těsto prokvasí! Bolševickou revoluci v Rusku po první světové válce iniciovali židovští intelektuálové, placeni svými bossy ze Spojených států, tedy židovskými bankéři a kapitalisty, za tichého souhlasu vlády Spojených států, ale i třeba našeho T.G.Masaryka.
Evropští Židé, nazývající se Aškenázi, mají jednotnou víru, svůj jazyk – jidiš -, a protože nemají domov, říkají, že jejich domovem je Tóra, což je pět knih Mojžíšových; ovšem zásadním a pro jejich život směrodatným je Talmud. Mezi evropské Židy patří i sekta Chasidé z Haliče, která stojí na ortodoxní, konzervativní pozici židovství. V 19.století došlo mezi Židy k rozporům o náboženskou praxi, a vzniká tak reformovaná část židovské víry. Ovšem Talmud je svorníkem pro všechny Židy, žijící v jakékoliv sektě.
V 1897 ve švýcarské Basileji se konal první sjezd nejbohatších a intelektuálních Židů a byla vytvořena politická sekce tzv. sionismus, jehož cílem měly být vytvořeny podmínky pro nový domov Židů z celého světa, stát Izrael.
Po skončení první světové války vítězné velmoci uznaly Palestinu za „domov Židů“. Teprve po druhé světové válce se Židům naskytla jedinečná dějinná příležitost vytvořit svůj stát; obě vítězné velmoci, jež porazili německý nacismus, bolševické Rusko a Spojené státy, byly sionistickým plánům příznivě nakloněny – ideové pozadí obou velmocí bylo tak říkajíc ze stejného kadlubu.
Palestina po první světové válce bylo mandátním území Anglie. Angličané v 30. letech bránili Židům v jejich snaze přistěhovat se do Palestiny, zřejmě si byli vědomi obrovských nesnází, jež s sebou přinese židovská migrace. Ti, co do Palestiny přijeli, byli okamžitě dodáni do koncentračních táborů; několik desítek tisíc Židů prošlo anglickými koncentráky. Židé ve snaze dosáhnout svých tužeb, v boji s Anglickou správou používali nečestných metod, které ovšem ve válce slaví úspěch -, např. ozbrojené skupiny Židů, vyhodily do povětří hotel King David v Jeruzalémě s asi dvěma sty anglickými důstojníky. Tahle krvavá akce měla pro Židy značný úspěch, v OSN byl konečně v r. 1947 schválen návrh na rozdělení mandátu Anglie Palestiny na dva státy – židovský a arabský. Avšak Židé 14.5. 1948 vyhlásili svůj stát, který vojensky rozšířili o území, které patřilo Palestincům; došlo k vyvražďování arabských vesnic a vyhnání zhruba 700 tisíc lidí do okolních zemí.
V roce 1967 došlo k opětovnému rozšíření hranic státu Izraele, o území na západním břehu Jordánu, celé oblasti pásma Gazy a obsazení Golandských výšin, hraničící se Sýrií.
A to už se pomalu dostáváme k současnosti. Nesmíme ještě zapomenout na válku v období židovského svátku Jom Kipur v r. 1973. Židé byli zpočátku skutečně překvapeni útokem, byli zatlačeni hluboko do území Izraele, ale přesto – za vydatné pomoci Spojených států samozřejmě -, se jim podařilo ve válce zvítězit.
Dnešní útok Hamásu na izraelské kibuce je jen další válka v pořadí. Střední východ je bolavé místo na Zeměkouli, které se hned tak nezahojí. Jedno je ale jisté: Bůh Židům přislíbil návrat do jejich domoviny, nikoliv aby se návrat opíral o vojenské násilí, za nímž jsou hekatomby mrtvol…
Opakuji: Nestojím za žádnou z těchto válčících stran, jedině debaty o míru jsou namístě, žádné vraždění.
V Praze 17. 10. 2023