396 let není právě zaokrouhlené výročí, přesto považuji za nutné ho zmínit. Bůh ví, co bude za 4 roky…

4. listopadu 1619 byl v Praze korunován na českého krále Fridrich Falcký, který potvrdil hodnotu volby vzbouřených českých protestantských stavů tím, že místo řádného panovnického výkonu strávil svou krátkou vládu v těžké době radovánkami a zcela zákonitě získal oprávněnou přezdívku Zimní král, neboť jeho panování trvalo přesně rok a čtyři dny.

Výmluvné je, že i v průběhu bitvy na Bílé hoře se na Pražském hradě konala hostina. Po zprávě o porážce stavovských vojsk se vzdorokrál natolik zalekl, že místo formování dalšího odporu nevěděl nic lepšího než uprchnout, ačkoliv po vojenské stránce věc protestantských stavů nebyla zdaleka ztracena. Po stránce morální je to ovšem jiné. Člověk by řekl, že se v něm hnulo svědomí z nelegálnosti jeho intronizace, ale to nepředpokládám. Prostě se projevil jako zbabělec a ponechal zemi a její obyvatele, včetně těch, kteří ho volili, na holičkách. Prchal tak bezhlavě, že na Hradě, přímo na nádvoří, ponechal bedny, které nestihl naložit. Byly v nich nejen skvosty, ale i Fridrichův podvazkový řád s diamanty, který dostal od svého tchána, anglického krále Jakuba I.

Vidím mezi tehdejší dobou a dneškem mnohé analogie.

I dnešní vládnoucí panstvo, až na výjimky, zrazuje zájmy země. A jestliže tehdy také nešlo primárně o protestantskou víru, i dnes jde především o majetky a vliv, který si chtějí za každou cenu udržet. Neváhají poslouchat své cizácké chlebodárce, byť těm je na žebříčku jejich zájmů prospěch země a jejího lidu tím posledním, ať již sedí v Bruseli, nebo kdesi za oceánem.

Zbývá jen doufat, že jako tehdejší vzpoura proti legálnímu panovníkovi vyvolala válku, trvající třicet let, dnešní velezrada sebou takový důsledek neponese. Náprava však nebude lehká. Především je konečně na čase, abychom se na své vlastní dějiny začali dívat bez ideologických brýlí.

Aktualizace, respektive post scriptum:

Velmi mne mrzí, že v době, kdy jsem psal tuto glosu, jsem nevěděl o události, která ještě lépe než zapomenuté klenoty charakterizuje úprk Zimního krále z Prahy. Zapomněli totiž na svého jedenáctiměsíčního syna Ruprechta, jehož křtiny pár týdnů po okázalé korunovaci stejně okázale oslavovala i česká zrádcovská šlechta. Bylo jejím přáním, aby právě Ruprecht byl nástupcem trůnu, když už se v Čechách narodil. Kdyby na sebe neupozornil pláčem, zřejmě by zůstal opuštěn. Jakýsi pohotový služebník ho pak rychle strčil do posledního odjíždějícího vozu. Jenom díky tomu se z něho mohl stát první a zároveň nejmladší pobělohorský exulant. (5. 12. 2015)