V sobotu 29. srpna místní organizace Národní demokracie v Brně zorganizovala pietní akt u hrobu Iva Stejskala, brněnského učitele, který 12. srpna 2014 padl v boji proti kyjevským jednotkám v Mijusinsku nedaleko Doněcka. Akce se zúčastnila zhruba třicítka lidí. S projevem vystoupili místopředseda MO ND Brno Milan Daněček, sestra Iva Stejskala Monika, zastupitel KSČM v Brně-Bohunicích Roman Chytil, místní představitel Československých vojáků v záloze proti válce plánované velením NATO a místopředseda ND Ladislav Zemánek.

Ten se v listopadu loňského roku zúčastnil pozorovatelské mise u příležitosti historicky prvních voleb v Doněcké lidové republice. Vysloužil si za to odsouzení ze strany ukrajinských úřadů a zákaz vstupu do země. V červnu 2015 se pod číslem 404 ocitl na seznamu sestaveném ukrajinským Centrem pro výzkum zločinů proti národní bezpečnosti Ukrajiny, míru, humanitě a mezinárodnímu právu Mírotvorec. Ten se snaží monitorovat „proruské teroristy, separatisty, žoldáky, válečné zločince a vrahy“, jak se uvádí na oficiálním webu. V rámci své návštěvy Donbasu Zemánek navštívil i místo, kde je nyní Ivo Stejskal pohřben.

Národní demokracie od samotného počátku konfliktu na Ukrajině věnuje tomuto problému značnou pozornost. Jako první česká strana také jednoznačně kyjevský puč v režii amerických tajných služeb odsoudila a odmítla a upozorňovala na zjevné bezpráví a zločiny nové loutkové vlády. Následně vyjádřila opakovanou podporu oběma donbaským republikám. Iva Stejskala i další Čechy, kteří odešli bojovat po bok domobranců, považujeme za hrdiny. To Zemánek ve svém projevu, který přetiskujeme níže, neopomněl zdůraznit.

„Vážení přátelé, dámy a pánové,

stojíme na místě, kam se politické projevy hodí snad ze všeho nejméně. Jako místopředseda politické strany se tím ovšem dostávám do poněkud složité situace, protože důvod, pro který jsme se zde sešli, je velmi politický.

Nedávno uplynul rok od chvíle, kdy několik set kilometrů odsud padl ve službách donbaských domobranců český občan Ivo Stejskal. Smrt k válce nevyhnutelně patří, a tak by snad někdo mohl říci, že připomínat si památku jednoho každého padlého je poněkud nemístné. V dlouhých seznamech tisíců padlých se jistě jedno jméno může zdát docela bezvýznamné. Ve skutečnosti se však každý z nich podílel na velké věci, na společném boji proti nepříteli, což je už sama o sobě věc vznešená a ušlechtilá. Brněnský učitel Ivo Stejskal se rozhodl jednat, když velká část národa jen přihlížela a tvářila se, že se jí válka na Ukrajině vůbec netýká. Rozhodl se pomoci těm, kteří trpěli, nevinným lidem, již byli vrženi doprostřed válečné vřavy, kterou oni sami nevyvolali a která jim byla vnucena. Rozhodl se pomoci donbaskému lidu, jenž povstal proti zvůli pučistické vlády z Kyjeva, dosazené Američany. Rozhodl se aktivně zapojit do boje, který je politický, ba co víc, který je součástí politiky globální.

Jako se obětí amerických imperialistů stali před lety Srbové, jako se jejich obětí staly a stávají desítky národů po celém světě, tak se nyní stali obětí agresivní nepřátelské politiky Bílého domu (anebo spíše globální oligarchie budující Nový světový řád) obyvatelé Ukrajiny. Podařilo se proti sobě poštvat dva blízké národy, znepřátelit je na život a na smrt, otevřít staré rány a vypustit přízraky minulosti. Navzdory pokřivenému obrazu, kdy jsou současní ukrajinští vládcové ztotožňováni s fašisty, a přitom to jsou jen ubohé nastrčené loutky bez vlastní vůle a vlastních názorů, je zjevné, na čí straně je pravda a kterou stranu bychom měli podporovat. Na východě Ukrajiny se svádí boj mezi Novým světovým řádem a těmi silami, které mu vzdorují, v prvé řadě Putinovým Ruskem. Je to boj vskutku globálního významu.

O to vznešenější je Stejskalovo rozhodnutí zapojit se do něho, o to významnější je oběť, kterou nakonec přinesl.

Osud bývá nezřídka krutý, a ačkoli to pro příbuzné a blízké musí být nesmírně bolestné, může je těšit a naplňovat vědomí, že nezemřel nadarmo. Že padl jako hrdina. A to není málo. To je víc, než je dáno většině z nás.

Považuji za velkou čest, že jsem na pozvání úřadů Doněcké lidové republiky mohl válečný Donbas v listopadu loňského roku osobně navštívit. Viděl jsem vypálené vesnice, zničené domy i vojenskou techniku, zákopy a strádání obyčejných lidí, jejich unavené, ale přesto odhodlané tváře. Tam jsem pochopil, že není na světě vznešenější věc než bojovat za svůj domov, za svou rodinu, za svůj národ a svou vlast. A že padnout v boji za tyto ušlechtilé ideály je hrdinství a pocta, kterou Bůh prokáže jen nemnohým. Ivo Stejskal mezi ně patří. A my všichni na něho můžeme být hrdí, už proto, že bojoval i za nás.

Čest jeho památce!“