Úvodní slovo Adama B. Bartoše při jednání Národní demokracie a LDPR

Vážený pane Voronine, paní Voroninová, je pro nás ctí, že vás můžeme přivítat v České republice a v našem hlavním městě Praze.

Je pro nás ctí, že můžeme přivítat zástupce Ruské federace a to téměř v předvečer oslav Dne osvobození.

Je pro nás ctí, že můžeme přivítat zástupce významné ruské politické strany, která je od roku 1989 zastoupena v ruské dumě.

Cítím, že toto setkání je důležité, protože naše strana se vztahuje k odkazu Karla Kramáře, velkého slavjanofila a velkého přítele Ruska. Nejen proto chováme od počátku obnovení naší strany vřelé sympatie k ruskému národu, tím spíše, když sledujeme moudrou politiku vedení vaší země.

Cítím také, že je toto setkání důležité zvláště v dnešní době, kdy v České republice je médii a neziskovými organizacemi hystericky produkována rusofobie a na Západě obecně slyšíme zvuk válečných bubnů, které poukazují na odvěkou touhu Západu po konfliktu s Ruskem. Před něčím takovým dlouhodobě varujeme.

Naše strana je historicky nejstarší česká politická strana, jejíž počátky sahají do roku 1848. Protože jsme ji obnovili v roce 2014, jsme zároveň mladá strana, plná nadšení, odvahy a odhodlání. Zatím nejsme parlamentní strana, protože systém není našemu programu nakloněn. Přesto si myslím, že máme co nabídnout. Nabízíme přátelství, pevné a neměnné postoje, jasný program.

Naše programy jsou v mnohém společné. Spolupráce našich stran je možná a je i žádoucí, protože naším nejhlubším přesvědčením je, že by slovanské země by měly podporovat jedna druhou.

Děkuji Alexandrovi Gegalčijovi, že pomohl toto setkání zorganizovat a předjednat některé dokumenty, které dnes společně podepíšeme.

Na závěr se chci omluvit, že mluvím anglicky, protože jsem přesvědčen, že jako zástupci slovanských zemí bychom měli mluvit svými vlastními jazyky, ne jazykem svého „nepřítele“. Naneštěstí rusky neumím – narodil jsem se roku 1980 a jsem tedy první ročník, která už nezažil ruský jazyk na základní škole. Mí kolegové ale rusky mluví, takže budeme moci mluvit našimi jazyky.

Tedy děkuji ještě jednou a pojďme jednat o budoucnosti našich stran, o naší spolupráci.