Výsledek rakouských voleb hluboce zklamal očekávání nejen českých vlastenců a odpůrců sebevražedné globalizace, multikulturalismu a rozvratu národních států, kteří do poslední chvíle doufali, že vyhraje vlastenec, odpůrce EU a islámu Norbert Hofer, aby nakonec těsně „vyhrál“ kandidát strany Zelených a svobodných zednářů Alexander van der Bellen, který podporuje islamizaci Rakouska. Bellen nakonec dostal 2.254.484 hlasů (50,35 %), Hofer dostal 2.223.458 hlasů (49,65 %). Rozdíl je 31.000 hlasů ve prospěch Bellena (přesně!)
Vše však nasvědčuje tomu, že volby byly zfalšované. Petr Hájek o tom na Protiproudu napsal velmi pěkný článek, některé věci v něm však nezmínil, a to jednak „přesné“ výsledky a jednak, kdo je van der Bellen.
V neděli, po sečtení všech volebních místností, ale před započtením korespondenčních hlasů, měl Hofer 52 % a Bellen 48 %, rozdíl byl přes 140 000 hlasů ve prospěch Hofera. Vše ale změnilo korespondenční hlasování, což je v Rakousku už několik let možné, bezpochyby proto, aby se volby daly snáze zfalšovat. U nás a ve většině ostatních států to není a nevím o tom, že by to někomu scházelo, i když po „úspěchu“ v Rakousku se okamžitě objevily názory z řad vlastizrádné TOP09 zavést korespondenční hlasování i u nás. Korespondenčně mohli hlasovat i Rakušané trvale žijící v cizině. To, jak uvádí Petr Hájek, je samo o sobě chyba: „Nejenže není jasné, proč mají volit ti, kdo se dlouhodobě zdržují v zahraničí: pracují hlavně v Bruselu a podobných institucích po světě a ke své zemi proto už žádnou zvláštní loajalitu necítí. Se systémem, který jim umožňuje „sladký život“ za peníze daňových poplatníků však ano. Trochu jiné je to s lidmi, kteří odjíždějí třeba na služební cesty, nebo na dovolenou. Ale ti – byla jich absolutní většina – kteří doma dlouhodobě nežijí, by o aktuálním politickém vývoji samozřejmě rozhodovat neměli. Jenže právě ti jsou pro vládce nejcennější.“
Ano, je jasné že parazité „pracující“ v institucích EU (úmyslně nepíšu úředníci, protože úředník může být někdy i užitečný, zatímco europarazit nikoliv) volili jako jeden muž van der Bellena. Ale něco mi říká, že rakouských europarazitů nejsou statisíce, aby mohli rozhodnout volby.
Na německé wikipedii se dočteme, že bylo vydáno 885.437 volebních karet, z toho 38.931 státním občanům v cizině, z čehož bylo odesláno jen 766.076 volebních karet a platných hlasů bylo 746.110. Kolik z toho bylo od Rakušanů žijících v cizině nebylo uvedeno, ale jednoduchým výpočtem zjistíme, že to bylo 32-33.000, tedy i kdyby všichni jako jeden muž volili van der Bellena, bylo by to příliš málo na to, aby změnili průběh voleb, když měl Hofer náskok 140.000 hlasů.
Zaměříme se ale na ty ostatní.
Proč se tři čtvrtě milionu Rakušanů rozhodlo jít hlasovat raději na poštu než do volební místnosti (a navíc platit poštovné) mi není jasné, nehlasoval spíše někdo za ně? A hlavně proč zhruba 460.000 tedy 61,7 % z nich volilo van der Bellena a jen 285.000 (38,2 %) Hofera?
Zrekapitulujeme si to ještě jednou:
Voliči ve volebních místnostech: 52 % Hofer, 48 % Bellen
Voliči kteří volili poštou: 38 % Hofer, 62 % Bellen
Myslím si, že takový rozdíl žádný politik ani novinář nedovede vysvětlit, k tomu prostě není žádný rozumný důvod. Jediným důvodem je masivní falšování výsledků!
Další pochybnosti vyvolávají neplatné hlasy:
V prvním kole bylo 92.655 neplatných hlasů (2,12 %), ve druhém pak 165.212 hlasů (3,56 %). Co způsobilo tak velký nárůst neplatných hlasů? Byl jsem několikrát ve volební komisi a pamatuji si, že vždy byly nějaké neplatné hlasy. Bylo jich ale tak maximálně procento, ne 3,5 %. Neplatný hlas je nejčastěji proto, že někdo nepochopí volební systém, bílých lístků apod. bývá minimum. Ale nepochopit volební systém ve druhém kole prezidentských voleb, kde jsou jen dva kandidáti, by mohl jen úplný idiot. To je podezřelé a mám za to, že některé z těch 3,5 % neplatných hlasů byly hlasy pro Hofera.
Hájek ve svém článku uvádí další podezřelé okolnosti voleb, výsledek je tedy jednoznačný – volby byly zfalšovány.
Informace o tom, kdo je Alexander van der Bellen?
Bellen je velmi zvláštní osobností. Zajímavý je už jeho původ. Jeho předkové z otcovy strany odešli v 18. století z Nizozemí do Ruska, odtud má holandské příjmení začínající van. Jeho otec byl ruský kolaborant s nacisty, který se v roce 1941 přihlásil k německé národnosti a spolu se svojí ženou, která byla estonské národnosti, odešel do Říše. Když Rudá armáda dobyla Vídeň, musela rodina van der Bellenových, už i s malým Alexandrem, který se narodil v roce 1944, uprchnout do americké okupační zóny v Tyrolsku, neboť jeho otce by jistě od Rusů čekal trest za kolaboraci. Jistě, člověk nemůže za činy svých rodičů, ale sám Alexander van der Bellen přiznal, že v 70. letech vstoupil do zednářské lóže v Innsbrucku. Odtud prý po deseti letech odešel, zřejmě do jiné, významnější zednářské lóže, ale to už nepřiznal. Všechny tyto informace najdete na německé wikipedii.