Současná vládní politická krize je neúprosným zrcadlem skutečnosti, ve které jsme se jako národ ocitli. Je výstražným mementem pro každého občana, neboť každý z nás je odpovědný za vládu, kterou jsme si v posledních volbách zvolili.
Dospěli jsme tak daleko, že současný první místopředseda vlády a ministr financí může bez jakýchkoliv sankcí používat vulgární slovník, kterým napadá současné členy koaliční vlády, jejímž je členem a jeho kolegové toto jednání fakticky akceptují, aniž by vyvodili jakékoliv hmatatelné důsledky.
Pan ing. Andrej Babiš není nic více a nic méně než klasickým obhroublým produktem někdejšího bolševického systému se všemi svými negativy, prokazatelnou nevychovaností a arogancí v přesvědčení, že jeho obrovské jmění mu umožňuje se chovat tak, jak činí. Jeho očividné pohrdání demokratickými formami vlády pak zcela jasně ukazuje jeho bolševický způsob myšlení, který je prostý jakýchkoliv etických hodnot. Je věcí svědomí příznivců a lidí, kteří spojili s jeho hnutím své další politické působení, zřejmě většina z nich jsou stejnými produkty bývalého normalizačního systému, ve kterém hrála na první místě roli kariéra, a to bez ohledu na všechno ostatní.
Jiná věc je skutečnost, že si toto nechají líbit koaliční partneři hnutí ANO. Jenže lze se divit české sociální demokracii, jejíž celá politická historie není nic jiného než zrazování národních zájmů? Za dob rakousko-uherské monarchie zcela ignorovala národní zájmy, až nakonec u nás došlo k unikátu. Byla založena druhá socialistická strana s přívlastkem národní. V tehdejší Evropě zcela ojedinělý zjev. V těžkých chvílích roku 1938 se nenašel v řadách této strany jediný politik, který by se postavil proti kapitulaci. Po roce 1945 spolupracovala blízce s komunisty, aby pak nakonec, zde se světlou výjimkou Václava Majera, zradila podlým způsobem demokracii. Dnes servilně slouží bruselské byrokracii a v rámci II. internacionály se neumí ani energicky zastat strany svého kolegy pana Fica, když jeho strana je na zasedání výše uvedené společnosti vláčena na pranýři. Bez ohledu na vulgární a sprosté urážky pana ing. Babiše jsou rozhodnuti s ním sedět spokojeně ve vládě a současně vytvářet zákony, na jejichž základě bude obyčejný občan, který se slovně dotkne státního úředníka, platit horentní desetitisícové pokuty. Navíc pak pan premiér je přímo odpovědný za cestu pana ministra Hermanna na shromáždění landsmanschaftu, kde by žádný představitel našeho státu neměl nikdy co dělat. Následné prohlášení pana minstra Hermanna k Benešovým dekretům je již vyslovenou cestou národní zrady. Benešovy dekrety jsou nedílnou součástí našeho státního zřízení a jejich platnost nikdy nemůže „vyhasnout“. Komické je, že tato strana se aktivně na práci londýnské vlády podílela, jejich předák Stanislav Bechyně byl v letech 1940-1944 dokonce předsedou Československé státní rady. Jenže něco dnes naším sociálním demokratům říkat, by bylo zbytečné. Možná, že ani většina z nich neví, co to ta státní rada vlastně byla.
Ještě tragičtější je situace u lidové strany. Jejich předseda Msgr. ThDr. Jan Šrámek byl jediný ministr Syrového vlády, který hlasoval proti mnichovské kapitulaci. Byl předsedou vlády v Londýně, která tyto prezidentské dekrety vytvářela. V roce 1945 byl Msgr. Dr. Šrámek opět jediným, kdo hlasoval proti odevzdání Podkarpatské Rusi Sovětům. Jiný představitel lidové strany, Msgr. Bohumil Stašek, byl ten, kdo organizoval nejen po Mnichovu, ale i v době okupace poutě, na kterých při svých kázáních zvedal morálku celého národa, zajistil i převoz Máchových ostatků ze zabraného území na Vyšehrad. V době mnichovské krize byl členem Výboru na obranu republiky, jehož předsedou byl národní demokrat JUDr. Ladislav Rašín. Dost bude zajímavé, jak se bude dnešní KDU-ČSL k těmto svým světlým tradicím hlásit, až bude vzpomínat výročí svého stoletého založení. Zatím zrazuje všechno, k čemu se kdy hlásila, a současně s tím i naše národní zájmy. Pánové Šrámek a Stašek se v hrobě obracejí.
Současná politická krize není v podstatě nic nového, je to pokračování permanentní krize trvající již od roku 2002. Její aspekty však dosáhly tak nechutného charakteru, že je nutno situaci řešit. Nejrozumnější by bylo vypsání nových voleb s tím, že by výkonnou moc v zemi převzala úřednická vláda jmenovaná prezidentem republiky. Jednu jsme zde již pod vedením pana ing. Rusnoka měli a byl relativní klid, i když je nutno popravdě konstatovat, že to tehdy s jejím jmenováním nebylo zcela v pořádku. Dnes by to však mělo trochu jiné důvody. Vždyť kvůli výrokům našich představitelů máme z ostudy kabát. Ne kvůli světu, ale vůči sami sobě. Z těchto důvodů žádáme pana premiéra, aby podal demisi, inicioval zákonnou cestou vypsání nových parlamentních voleb a požádal pana prezidenta o sestavení dočasné úřednické vlády.
V Praze, dne 20. června 2016.
Jan Skácel, předseda Českého hnutí za národní jednotu
Adam B. Bartoš, předseda Národní demokracie