Na začátku devadesátých let, když jsme se zbavili bolševické totality (ta se ovšem transformovala do méně křiklavé levicové modifikace, zato ale zákeřně atakující samou podstatu života lidí bílé rasy), běžely v televizi, rozhlase i tisku (tehdy ještě nebyl internet) různé besedy s tzv. odborníky (zhusta bývalými bolševiky), jak prý je možné, že náš národ ve své historii sklouznul k totalitě, a to tak zrůdné, jakým byl komunismus.

Asi jste si toho taky všimli. Jakmile někde proběhnou volby a uspěje někdo protisystémový, hned odevšaď slyšíme, že se to prý Evropě nelíbí.

Dostala se mi do rukou kniha, vydaná v Praze v roce 1936, vydavatelem Kropáčem a Kucharským, s názvem ANTIKRIST V NĚMECKU; kniha má dvě stě stran a, cituji: Za pomoci četných spolupracovníků napsal H.Sch., autor se zřejmě bál podepsat. Kniha totiž pojednává o tehdejším pronásledování katolíků v hitlerovském Německu. Čili nejen  pronásledování Židů a politických odpůrců, ale i pravověrných synů církve svaté, katolické!

Kam oko dohlédne, všude velké plochy betonu, řepky nebo kukuřice na siláž. Sice jsme tím “in“ na Západě, ale naše krajina trpí a přicházíme o náš nejcennější poklad – ornou půdu, která nás všechny živí.

Kulturně teroristická inscenace Naše násilí a vaše násilí v Divadle Husa na provázku v Brně, byla přerušena necelou třicítkou členů hnutí Slušní lidé. Inscenace nachází inspiraci v nejtemnějších koutech lidské hlouposti a nenávistného fanatismu. Veřejně prezentování pornografie, hanobení národního symbolu a především blasfémie, útočí na tradiční hodnoty a nejhrubším způsobem uráží cit slušných lidí. Poté, co splnili aktivisté svojí morální povinnost a vyjádřili odpor vůči neomarxistické špíně, jenž se marně snaží zahalit rouškou umění, strhla se v mediálním prostoru bouře. Nejednalo se o rozhořčení nad zvrhlostí a proti-západní nenávistí kulturně marxistických pseudoumělců, ale mnoho ‚osobností‘ politického a kulturního života vystoupilo proti aktivitě Slušných lidí, že takto občané nesmí omezovat svobodnou […]

Bc. Jan Sedláček, místopředseda Národní demokracie, uvádí sedmnáctý díl svého pořadu ZVOSTRA. Tentokrát o totalitarismu současného režimu.

Tak jako každý rok se i letos sešli nacionalisté u příležitosti Svátku práce v ulicích. Tentokrát byla místem setkání západočeská Plzeň, kam přišlo vyjádřit své názory na dvě stovky národovců z několika uskupení, především Dělnické strany sociální spravedlnosti, Národní demokracie, domobranců Národní domobrany a plzeňských aktivistů BPI. Přijeli také slovenští aktivisté z Kotlebovy Ľudové strany, za jejichž dlouhou cestu a podporu je třeba zejména poděkovat.

Bc. Jan Sedláček, místopředseda Národní demokracie, uvádí další díly svého nového pořadu ZVOSTRA. Tentokrát o globálním oteplování (ochlazování) či tom, zda jsou sluníčkáři skutečně inteligentnější, než vlastenci…

Poučení z genocidy je společensky podporované na úrovni morální i právní. Záměr je jasný, jde o to, aby se genocida nemohla opakovat. V právní linii máme v ČR § 405 zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. V tomto paragrafu trestního řádu hrozí vyšší sazba odnětí svobody než v paragrafech schvalování trestného činu nebo nedůstojného nakládání s ostatky. Zákonodárce nám takto komunikuje, že nejde o samotné zemřelé ani o schvalování násilí o sobě. Jde zde o prevenci případných dalších genocid.

Ostudným rozhodnutím pražského zastupitelstva, hlasy představitelů ANO, ČSSD, KSČM a dokonce zelených a Pirátů, bylo zabráněno návratu Mariánského sloupu na Staroměstské náměstí. Bez ohledu na to, že již bylo vydáno stavební povolení a podpisů na Petici pro návrat Mariánského sloupu bylo od r. 1990 sebráno více, než na Petici proti navrácení, ač se o ni toto ostudné rozhodnutí opírá.