Nesleduješ, občane, Českou televizi, ve které ti tak velkomyslně ukazujeme, jaká je pravda? Děláš to dokonce tak odporným způsobem, že našimi kvalitními, až z Ameriky, Bruselu a Kyjeva velkoryse poskytnutými informacemi o dění ve světě a o zrůdnostech diktátora Putina, pohrdáš takovým způsobem, že sis ani nepořídil televizor?

Tak to prr! Nejenže na tebe ztrácíme vliv a ty pak bloudíš a potápíš se v ruské propagandě, navíc nám ani nepřispíváš na naši obětavou práci a její náklady. My se tady můžeme strhat, abychom tě správně nasměrovali, a ty? Kde je tvoje vděčnost? My ti stejně nevěříme, že nesleduješ naše skvělé seriály a náročné soutěže a ostatní kvalitní pořady, a už vůbec ti nevěříme, že pokoutně, třeba na internetu nebo chytrém telefonu, nesleduješ zejména naše vyvážené zpravodajství… Vždyť jak bys nás mohl potom bombardovat svými neustálými (a neoprávněnými) stížnostmi a otravovat nás a naši zodpovědnou Radu? Navíc vysíláme tolik kvalitních televizních pořadů a ty si stále znovu a znovu – to je ta tvoje požadovaná vyváženost? – stěžuješ si jen a jen na zpravodajství. O večerníčku ani zmínka!

Takové myšlenky (po důkladném autozcenzurování všech ostřejších výrazů) mi ničily mozek, když jsem se dočetl, že si pan ředitel ČT Petr Dvořák s pravou bolševickou zarputilostí přeje rozšířit televizní daň na všechny občany, bez ohledu na vlastnictví televizoru. Televizor-netelevizor: plať. Okamžitě mi to připomnělo fousatý, ale věčně aktuální vtip o pálení kořalky a znásilnění.

Tak to ne, drzý soudruhu Dvořáku. Už mám plné zuby stálého a sebevědomého tvrzení televizních moderátorů o veřejnoprávnosti, pronášeného často naprosto nelogicky zároveň se zmínkami o „konkurenčních“ televizích. Jakápak konkurence, pánové? Úlohou veřejnoprávní televize není být konkurencí komerčním televizím! Úlohou veřejnoprávní televize je „poskytovat objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů, rozvíjet kulturní identitu českého národa a národnostních a etnických menšin v České republice, zprostředkovávat ekologické informace, sloužit vzdělávání, výchově mladé generace a přispívat k zábavě diváků“ (§ 2 zák. č. 483/91 Sb.), nikoliv konkurovat televizím neveřejnoprávním. Ty musí získávat prostředky na vysílání z jiných zdrojů než od nás občanů, a vy v České televizi se jim z jejich trhu navzdory vašemu poslání snažíte ukrojit co nejvíc. Už jenom ta drzost krást i z jejich reklamního trhu tím, že jste své zakázané reklamy nazvali sponzorskými příspěvky! Už toho mám dost!!

Proč máme ve veřejnoprávní televizi koukat na to množství čistě komerčně zaměřených filmů, na zahraniční seriály a další pořady, které se dobře umístí na komerční stanici? Proč vůbec potřebujeme veřejnoprávní televizi, kterou si privatizovali šlendriánští a politicky jednoznačně zaměření zpravodajci, jejichž činnost hraničí s vlastizradou, proč máme sledovat prostituující se část věčně se natřásajících komediantů? Proč to mají platit občané, jejichž nespokojenost odbýváte pokryteckými slovy?

První, co tudíž v souladu s programem Národní demokracie navrhuji je pravý opak toho, co požaduje soudruh Dvořák: zrušit koncesionářské poplatky. Vrátit se k modelu, který zde již panoval a navázat rozpočet ČT na státní rozpočet. Přinese to několik výhod: kromě zrušení poplatků bude umožněna kontrola hospodaření Nejvyšším kontrolním úřadem. A navrhuji navázat hospodaření ČT na ekonomiku země podle procentuálního klíče. Je třeba, aby ČT byla maximálně závislá na prosperitě státu. Námitky, že pod „kuratelou státu“ zmizí nezávislost vysílání a to se dostane pod vliv politiků, lze shodit ze stolu jednoduchým konstatováním: a dnes je to jinak?

Další opatření spočívá v debulvarizaci vysílání. Vypusťme z vysílání vše, co dobře převezmou komerční televize. Týká se to především akčních filmů a seriálů, nicméně při detailním pohledu najdeme těchto pořadů zajisté ještě více. Nikomu nebudou chybět, neboť stanice, které pracovníci naší veřejnoprávní televize tak často nazývají konkurenčními, je rády převezmou. Na ČT patří až to, o co nestojí komerční stanice, ale o co stojí vzdělaný, kulturní a objektivní divák, tedy především filmy menšinového diváka, kvalitní produkce, kterou masoví diváci přehlížejí. Stejně tak je vhodné vyloučit z vysílání ČT masový sport. Divák si prostě přeladí. Totéž se týká i kulturních pořadů a dokonce i pořadů pro děti. Chce nás snad někdo přesvědčit, že děti přijdou o své pohádky? ČT musí vyniknout i tím, co vysílá pro děti – a takových pořadů není mnoho.

Velkou pozornost nutno věnovat zpravodajství, k jehož kvalitě dnes panují největší výhrady. Nutno však položit otázku: čím se dnes odlišuje zpravodajství ČT od zpravodajství ostatních stanic? Těžko hledat rozdíly. Takže bude nutno zajistit, aby zpravodajství ČT bylo maximálně pluralizované. Nevysílat pouze názor jedné názorové strany. Docílí se toho i větším prostorem pro politické strany. To by však bylo zcela nedostatečné, známe to, politici by se před kamerami natřásali stejně jako dnes a pravda úpí. Rovnováhu politického žurnalismu je nutné posunout směrem k hluboké analýze, je proto třeba jasně rozlišit informativní složku od analyzační, směrem k poctivému, trpělivému zkoumání skutečnosti. Zároveň musí platit, že podezření na zkreslující pohled, na fandění jednomu názoru, je v rozporu s žurnalistickou etikou; jakýkoliv důkaz na takový postoj ohrožuje zpravodajcovo místo.

K tomuto poslání státní České televize by měly postačovat dva kanály. Takže i obavy z nákladů pro státní rozpočet lze uklidnit. Taková televize se z dosavadního kolosu změní v efektivní, občanům sloužící nástroj přesně v duchu poslání, uvedenému v citovaném § 2 zák. 483/91 Sb. 7 miliard určitě polykat nebude…