Většina alternativně myslících lidí ví, že je zde na Zemi skupina tzv. elit, jež usilují (již tisíce let) o vládu nad lidstvem. K tomuto cíli uzpůsobují své nástroje. Tuto skupinu representují zejména bankéři a s nimi spříznění tzv. filantropové, kteří realizují jejich vůli (Soroš, Gates, Schwab aj.)
S postupným technickým vývojem vsadili v posledních desetiletích s ještě větším důrazem na globalizaci. Tou oni nezamýšlí globální blahobyt, to je zejména dostatek potravin, vzdělanosti a ostatních produktů, ale přidělení jednotlivým zemím světa určitou funkci, kterou budou zajišťovat pro jiné země výměnou za jiné funkce. Ostatní produkce bude jednotlivým zemím odebírána. Tím se na sobě tato skupina do globalizace zapojených zemí stane závislou a v konečném stadiu globalizace prakticky bezmocnou – odkázanou na přerozdělovací proceduru řízenou globalisty. Jednotlivým státům je již odňata a bude dále odebírána suverenita, svrchovanost, soběstačnost a samostatnost.
Snahy globalistů jsou dnes dobře viditelné na pozadí ukrajinsko-ruské krize. Na Rusko jsou uvalovány sankce jako na běžícím páse. Evropská unie, jež je sama v područí zájmu globalistů, případně i zájmů USA, využila faktu, že i Rusko bylo zapojeno do mezinárodní dělby práce, tedy zejména do volného pohybu financí a že ho tedy skrze znemožnění plateb přes mezibankovní finanční systém SWIFT „zmáknou“. To se však přepočítali, jelikož Rusko se již několik let dopředu na opatření globalistů (podávané jako sankce Evropské unie) připravovalo. Rusko se postupně přeorientovává z obchodních aktivit v EU na jiné, mocně se rozvíjející země, jako je Čína, Indie, Brazílie, africké státy ap. Sankce Rusko tedy příliš neoslabily, naopak urychlily jeho transformaci směrem k větší samostatnosti a obchodním aktivitám vůči spolehlivějším oblastem, než je proradná a pokrytecká EU. Rusko zastavilo svůj všeobecný rozklad, jenž mu byl naordinován Západem a dosáhl nehezkého dna za Jelcinovy vlády. Tato, dnes již znovu mocná, země dala jasně najevo, že končí období jejího neustálého ponižování a peskování. Globalistům nakonec nezbyde nic jiného, než vzít toto nové postavení Ruska v potaz a se skřípěním zubů s ním zase začít obchodovat, jako rovný s rovným.
Zatím však globalisté a jimi řízená EU využívá ukrajinské karty jako biče na vlastní evropské obyvatelstvo. EU letos vyvolala další, a to hospodářskou krizi, již tentokrát citelně pocítí i ti občané, jimž dřívější krize (migrační, vakcinační) tolik nevadily.
Od našeho vstupu do EU se – jako český národ – prakticky dostáváme níž a níže. Relativní blahobyt, který tu v posledních třiceti letech pro někoho ještě byl, byl zaplacen odevzdáním českého státního majetku do rukou nadnárodních firem. Ale již brzy po roce 1989 se do našeho života vkrádaly falešné tóny zaznívající zejména z různých politických neziskovek, jako podpora zvrhlých Gay Pride, a s tím související útok na tradiční rodinu a další ohavnosti vydávané za svobodný projev liberální demokracie. Destrukce národních států pokračovala v roce 2015 nasunováním nepůvodního, kulturně zcela odlišného obyvatelstva, do Evropy. Pokračovala vyvoláním korona virové hysterie v roce 2019 a následným masivním „očkováním“ zejména genetickými vakcínami, o jejichž důsledcích pro lidské zdraví se budeme přesvědčovat ještě v následujících letech.
Je zřejmé, že každý další den setrvání v EU (ale i v útočném NATO) bude České republice působit velké škody a paralýza aplikovaná na národ ho může již brzo zbavit odporu vůči národní a i osobní likvidaci. Bez okamžitého vystoupení z EU, ochranářského hospodářství a podstatného přesměrování obchodních aktivit směrem na východ nám již brzy nebude vlastními silami pomoci.
Národní demokracie, jež byla obnovena v roce 2014 a důsledně od té doby vyzývá k vystoupení z EU, na tyto výše uvedené procesy průběžně upozorňuje. Její předseda Adam B. Bartoš se s několika málo aktivisty už v roce 2014 tomu jako první postavil a byl za toto burcování národa několikrát zatčen a držen v cele předběžného zadržení. Režim ho dokonce dvakrát odsoudil (s několikaletou podmínkou za slovní a psané projevy garantované ústavou) a i jinak ho zastrašoval. Tím mu jeho politickou činnost na několik let prakticky znemožnil.
Od roku 2015 vznikaly (nebo „byly vznikány“) jako houby po dešti další alternativní strany, z nichž ta nejúspěšnější – s Tomiem Okamurou – zabírá už třetí volební období místa vlastencům a národovcům v PSP ČR. A to s liberálním programem volného pohybu osob, zboží, kapitálu a služeb! Nic pro lidi ve skutečnosti nevybojovala, její představitelé pouze léta hezky žvaní. Režim si ji pěstuje jako řízenou opozici.
Další alternativní síly, které měly díky své viditelnosti naději být gravitačním centrem sjednocení národovců a vlastenců (poslanci Volný a Bojko) si v osobě pana Volného před volbami 2021 nárokovaly výjimečné a dominantní postavení s tím, že další alternativní síly jako je Národní demokracie a ALIANCE NÁRODNÍCH SIL odmítaly a nechtěly s nimi seriózně jednat. Tedy to samé, co dělá tzv. „jediná vlastenecká strana“ (s liberálním globalistickým programem volného pohybu „všeho“) – SPD.
Poté, co se pan Volný zdiskreditoval, nastupují noví mesiáši bez hlubší minulosti s bojem na alternativě. Na výsluní se dnes s nebývalým sebevědomím prodírá fotbalovým prostředím utužený dr. Jindřich Rajchl. Jelikož je dost inteligentní, jde na to mnohem opatrněji než násilnický typ Lubomír Volný. Pro mě však pan Rajchl nesplňuje základní podmínku akceptace – nechce mluvit o vystoupení z EU! Tedy nechce vystoupit z procesu globalizace! Řešení zejména dnešní energetické krize chce hledat v rámci systému. Je to tedy ten správný národní lídr?
Dne 3. září 2022 se chystá v Praze demonstrace, kterou pořádají občanští aktivisté a pan Rajchl slibuje velký projev, jenž prý překoná ten jeho ze 17. listopadu 2021. Říká, že je na čase spojit síly. Dobrá, souhlasím, chtěl jsem tedy jménem Národní demokracie nabídnout sjednocovacímu procesu (slibovanému panem Rajchlem a pořadateli panem Havlem a panem Vrábelem) podporu. Bohužel jsem dostal od pořadatele pana Vrábela odpověď, že co se týká proslovu člena Národní demokracie, tak to už bohužel nepůjde!
Pořadatel pan Vrábel mi sdělil, že politických řečníků mají dost. Podle jakého klíče vybral pouze čtyři předsedy politických stran (s výjimkou Jindřicha Rajchla a Vladimíry Vítové se jedná o nevýrazné osoby) a ostatní, kteří mají též co říci, odmítá? Proč by nemohl na pódiu vystoupit také dlouholetý bojovník Adam B. Bartoš (předseda Národní demokracie) nebo RNDr. Jan Sedláček (předseda Národní mládeže), který osobně projevil zájem, ale bez odezvy ze strany pořadatele pana Havla? Má být vyznění této demonstrace to, že byl nalezen nový všenárodní lídr pan Rajchl? Tímto způsobem se síly spojit nikdy nepodaří a zasévá se mezi jednotlivé alternativní subjekty pouze nedůvěra.
Pokud to sjednocování myslí někdo opravdu vážně, nezbývá, než aby se představitelé relevantních alternativních politických stran v ústraní (bez videopřenosu) sešli a začali hledat styčné body, s nimiž poté společně veřejně vystoupí a třeba i na skutečně alternativní demonstraci s tím, že za těmi body budou všichni společně stát a ve své každodenní politické činnosti je prosazovat. Jinak se znovu jedná pouze o hru na sjednocení a neustálé klamání a otravování opozičně orientovaných občanů ČR.
Ing. Ivan Cícha, člen předsednictva Národní demokracie