Po týdenní odmlce jsem opět tu. Minule jsem to z pracovních důvodů nestíhal, tak se vám to budu snažit dnes maximálně vynahradit. Přemýšlel jsem, o čem psát. Témat by se nabízelo spoustu, ale mnohá z nich jsou už komentována jinými psavci, takže by to bylo jen nošením dříví do lesa. Jeden můj známý mi také říkal, abych se věnoval i jiným záležitostem, protože to, že je Fiala Hňup, to už přece všichni víme a nemá smysl to stále opakovat. Musel jsem mu dát za pravdu.

Střádám si tu různá témata, odkazy, myšlenky. Některé z nich zastarají, jiné jsou nadčasové, takže snesou nějaký ten odklad, do některých se mi střídavě chce a střídavě zase ne. A tak dnes budu psát o něčem, co je tak trochu z jiného soudku. Spíše toho nadčasového. A abych někoho nevyděsil – berte to částečně jako nadsázku. Nebo, jak říká premiér Hňup: metaforu…

Vydávám teď knihu H. G. Wellse „Otevřené spiknutí“ s podtitulem „Poznámky ke světové revoluci“. Navedla mne na ni poslední kniha pana VK, kde se šéf Aeronetu zmiňuje o tom, že Wells byl členem Komise 300 a že knihu „Otevřené spiknutí“ napsal na její „objednávku“. Knihu výborně přeložil Alan Černohous a zde si můžete přečíst moji předmluvu.

Zaobírání se Wellsem mne přivedlo k filmu Válka světů od Stevena Spielberga (2005), který jsem před lety viděl a pojal jsem úmysl si jej pustit znovu, tím spíše, že jeden den v týdnu mám vyhrazen pro sledování filmů se synem a věčně řešíme, na co se dívat, aby to bavilo oba. A tak jsme se dívali. Zlé mimozemské, vysoce inteligentní, bytosti chtějí planetu vyčistit od lidí a tento svůj cíl plánovaly stovky ba možná tisíce let, během kterých jejich stroje odpočívaly pod zemí, než dostaly impuls, byly osazeny bojovými jednotkami a vydaly se na krvelačnou misi. Během ní tyto likvidační týmy Marťanů (v knižní předloze to jsou Marťani) plošně spalují lidská města a v rozvalinách pak doslova pasou po každém pohybu přeživšího a skrývajícího se člověka. Zkáza měla být absolutní, vyplenění lidského plémě stoprocentní. Jak to tak v amerických filmech bývá, končí happy-endem a Tom Cruise zachrání svoji rodinu. Marťané nakonec vymřou na obyčejné lidské nemoci, na které my, lidé, máme protilátky, ale organismus vetřelců si s nimi nedokáže poradit.

Wellsova kniha se dočkala nejen několika filmových zpracování, ale i zpracování rozhlasového, které bylo natolik sugestivní, že lidé, když dramatizaci Orsona Wellese z roku 1938 slyšeli, propadali panice (byla totiž pojata formou reportáže a posluchači věřili, že se jedná ne o fikci, ale o skutečnost). Knihu (1898) i rozhlasovou adaptaci (1938) dělilo celých 40 let, přesto myšlenka vojenské invaze mimozemšťanů byla stále živá. Pro jistotu jen připomeňme, že to, co známe pod názvem UFO, se začalo ukazovat až po 2. sv. válce, což nejspíše souviselo s pokrokem lidstva ve vývoji atomových zbraní. Proč to ale zmiňuji, je to, že pozemšťané si útok mimozemské civilizace představují tradičně tak nějak „lidsky“ – jako každou jinou válku, jen s tím rozdílem, že nepřátelské entity mají o poznání lepší stroje a zbraně, než jakými v dané chvíli disponuje lidská rasa. Ale proč by mimozemšťané, pokud by nějací existovali, měli lidstvo vyhladit konvenčními zbraněmi v nějakém otevřeném konfliktu? Nebylo by to příliš zastaralé? Nešli by na to mnohem sofistikovaněji? Rafinovaněji?

Odpovědět bychom mohli tím, že když Wells knihu v roce 1898 psal, neměl svět zkušenost ani s první světovou válkou, natož s druhou. Ani při rozhlasové dramatizaci Orsona Wellese v roce 1938 ještě nikdo netušil, že druhá světová válka se povede jinými zbraněmi, než na jaké bylo lidstvo zvyklé z té první. Málokdo by si tedy dokázal představit jiný způsob mimozemské invaze, než právě otevřenou, krvavou a vyhlazovací. A nespočet dalších literárních děl, filmů, seriálů či komixů, které se věnují futuristickým předpovědím hvězdných válek, tento motiv stále opakuje. Co když by ale mimozemšťané neútočili na lidstvo takto okatě, ale skrytě, aby zůstali nepozorováni a jejich agenda nebyla prozrazena?

Někdy mi totiž připadá, jakoby politická agenda světových elit, která je nám neustále vnucována – ať jde o globální oteplování, obchod s emisními povolenkami, covidový podvod, chemtrails, útok na rodinu, nesmysly o sedmdesáti pohlavích apod. – nebyla z hlavy lidí, ale nějakých zákeřných extraterestriálních bytostí, které lidstvo nesnášejí a chtějí ho zahubit. Jen na to jdou trochu oklikou a ne tak otevřeně, jako Marťané v knize známého britského romanopisce.

Teď si možná někdo ťuká na čelo, že jsem se dočista zbláznil, ale mnoho lidského konání v poslední době jako by bylo hnáno nějakou temnou silou, která je antagonistická přirozené touze člověka žít, plodit se, rozmnožovat se. Najednou vidíme sami sebe zbavené pudu sebezáchovy a konající šílenosti, které jsou v přímém rozporu s naším vlastním zájmem – přežít. Začalo to všemi těmi římskými kluby, které varovaly před tím, že lidstvo je rakovina, které je třeba se zbavit. Možná bychom mohli jít ještě dále, k malthusiánství a všem těm pověrám o tom, že Země neuživí tolik lidí, kolik jich tehdy (v 18. století) na jejím povrchu žilo. Všechny ty Green Dealy a zelené nesmysly, kšefty s CO2, všechny ty fanatické Gréty apod. – to je vše důsledek těchto myšlenek. Ostatně, když jsme u Wellse, on sám byl zastáncem kontroly populace, eugeniky apod. – v té době to bylo mezi pokrokovými levicovými intelektuály běžné a populární a je tomu tak dodnes. Ale když se nad tím více zamyslíme, nedává to smysl. Je to proti přírodě, je to proti člověku, je to proti lidské rase jako takové. Jistě, mohli bychom hovořit o přirozené obavě, že vyčerpáme zdroje této planety a že si musíme v jistém smyslu utáhnout opasek a být k přírodě šetrnější. Ale nic takového se neděje. Řeči o globálním oteplování jsou jen zástěrkou, jak z nás vymámit peníze, jak vzít lidem svobodu, jak nás nechat zchudnout, jak nás připoutat na jedno místo, jak nám vzít auta, masitou potravu, peněžní hotovost apod. Ohromné plundrování planety – především ze strany těch samých elitářů, kteří nám káží o zelené morálce – přitom pokračuje. Je jasné, že za výmysly o člověkem způsobeném globálním oteplování a z toho plynoucí potřebě neustále redukovat produkci CO2 je skrytá nějaká jiná agenda. Agenda nepřátelská životu jako takovému, nepřátelská lidstvu, nepřátelská člověku.

Stejné je to se vším dalším, co na nás vlády chrlí poslední desetiletí. Převýchova k homosexualismu, transgenderismu, útok na tradiční rodinu – což bude mít vše důsledek v tom, že se lidé přestanou množit (a můžeme se tedy oprávněně ptát, zda to není i cíl sám o sobě?), všechny ty uměle vytvořené viry pojmenované po zvířátkách (aby to nevypadalo tak podezřele – tedy ptačí chřipky, prasečí mory, kravské slintavky, netopýří covidy, opičí neštovice apod.) a následně vypouštěné vakcíny, které jsou ještě horší než tyto nemoci; všechny ty manipulace s počasím, práškování oblohy (cloud seeding apod.), které mají za následek „jakoby“ přírodní katastrofy, sucha (nebo naopak záplavy) a tedy neúrodu, hladomory, samozřejmě všechny ty nekonečné válečné konflikty (rozděl a panuj), otrávené jídlo, chemikálie v něm, v kosmetice a vůbec ve všem, co nás obklopuje, výchova ke konzumnímu a pasivnímu způsobu života (život ve virtuální realitě), jejíž druhou stranou je neúcta ke skutečným hodnotám (a v konečném důsledku i neúcta k životu jako takovému a z toho plynoucí nihilismus), výsměch tradičním hodnotám (které dávaly po staletí lidskému životu smysl a řád a tlačily ho k rozletu), všechny ty experimenty s 5G a dalšími technologiemi, vůči kterým jsme (jako za covidu) v postavení toliko pokusných králíků… a takto bychom mohli pokračovat – copak to neukazuje na to, že se tyto choré myšlenky snad ani nemohly zrodit v mysli člověka, ale spíše nějaké entity nepozemské (mimozemské), která by se člověka ráda zbavila, ale jen to nechce provést vlastní rukou…?

Jen si to na chvíli představme – zasít mezi lidi podobné zhoubné myšlenky, které je povedou k tomu, že lidstvo samo na sobě spáchá sebevraždu – nebyl by to přece sofistikovanější způsob mimozemské invaze, než boj plechů, munice, případně laserových paprsků? Nebyla by to svým způsobem inovace ve snaze zbavit povrch planety – pro mimozemšťany obtížného – lidského hmyzu? Nebylo by to pro ně výhodnější?

Jistě, můžeme se o tom přít. Můžeme se přít o tom, zda fyzická likvidace takzvaně „na sílu“, pomocí klasických zbraní, proti kterým člověk nemá obranu (zatímco zbraně mimozemšťanů se dokáží bránit těm lidským – jako ve Spielbergově filmu), by byla účinnější a efektivnější, než povlovné a postupné zákeřné oslabování lidského genomu, metody, které člověka přimějí k tomu, aby se nerozmnožoval, nebránil, aby degeneroval a ve výsledku téměř vyhubil sám sebe, bez cizí pomoci. Já sám jsem přesvědčen, že nám elity usilují o život, chtějí zredukovat populaci a ponechat jen její část, která by byla lépe kontrolovatelná – ale bez ohledu na to, zda jsou tyto elity pozemského či mimozemského původu, kladu si někdy otázku, zda se jim vyplatí dělat to takto pokoutně, pomalu, salámovou metodou, generaci po generaci, když by bylo na první pohled jednodušší nepotřebnou část lidí vyhladit jednou provždy v nějaké rychlé akci. Jejich plány jsou sice robustní, ale nikdy nemohou vyjít zcela stoprocentně, takže nějaké rychlé „konečné řešení lidské otázky“ by pro ně muselo být přitažlivější než spoléhání na „dlouhý pochod institucemi“. Z nějakého důvodu ale není, z nějakého důvodu to možná není dovoleno a naše plánovaná genocida má být zřejmě postupná, záměrně skrytá, rozložená v čase, nepostřehnutelná, zastřená tak, že si ji sami ani nevšimneme. Postupná – a proto potupná…

Možná může být na vině zákon karmy, který těmto bytostem zabraňuje, aby nás likvidovaly přímo vlastní rukou a pouze nás navádějí, abychom jejich záměr naplnili sami a na nich tak neulpělo žádné prokletí za zlo, které páchají. Možná by nás také fyzická likvidace, která by byla přiznaná a se kterou by bylo lidstvo bez okolků konfrontováno, vybičovala k nevídaným výkonům, k velké odvaze a velkému odporu – tedy že bychom se sjednotili natolik a v pudu sebezáchovy bojovali o své přežití tak urputně, že bychom byli jako onen Tom Cruise a svět zachránili. Možná proto se nás pokoušejí vymazat z povrchu zemského spíše nenápadnými šťouchanci, které jaksi nebudeme brát vážně tak dlouho, až již bude pozdě.

Vidíte, nakonec jsem si sám sobě odpověděl – asi to má něco do sebe, když se na to jde takzvaně od lesa a ne na férovku. I největší vojenský stratég, čínský Mistr Sun, učil, že nejlepší vojevůdce je ten, který druhou stranu přechytračí, překvapí, své vojsko co možná nejméně vystavuje přímému boji, má minimální ztráty a spoléhá spíše na oklamání nepřítele a na to, že se nepřátelská vojska sama opotřebují, chytí do léčky nebo pobijí mezi sebou. Mimozemšťané určitě nebudou hloupější než Mistr Sun…

Sám Wells nám k tomu může poskytnout důvod k zamyšlení. Byl členem tajné Fabiánské společnosti, která usilovala o budování socialismu pozvolnou, ale o to jistější cestou. Žádné násilné převzetí moci, jako u bolševiků, ale právě onen dlouhý pochod institucemi, aby byl pokrok méně nápadný a nekladl se mu tudíž žádný odpor. Pokrok pomalými krůčky. Odtud i motto Fabiánské společnosti – symbol želvy se sloganem „když udeřím, udeřím tvrdě“. Želva se nikam moc nežene, ale jde si pomalu za svým cílem, dožívá se vysokého věku a má pevný krunýř. Leckterá želva nás přežije. Nepodceňujme želvy…

O tom je vlastně Wellsova kniha Otevřené spiknutí. Je o budování nového světového řádu, o jednotném státě, jedné světovládě, o konci nacionalismů, o novém světovém náboženství a převychovaném člověku. Jde se na to pomalu, salámovou metodou, ale s chirurgickou přesností a s vytrvalostí želvy.

Nepovažuji Wellse za převlečenou ještěrku, ale pokud on a jemu podobní pokrokáři-fabiánci-neomarxisté-liberálové dospěli k tomu, že kýžených a požadovaných změn ve společnosti se nedá dosáhnout násilnou cestou, jako spíše skrytými a pomalými manévry, žijí-li někde mezi námi nějaké bytosti, které si na naši planetu dělají zálusk, nezvolily by podobný postup? Nevsadily by v této Válce světů místo na stroje, štíty a světelné paprsky spíše a raději na propagandu, indukovanou degeneraci lidstva, na vnucení mu myšlenky jeho vlastní sebevraždy?

Vlasti zdar! Vetřelcům zmar!

Adam B. Bartoš
předseda Národní demokracie