Nový rok je tu a s ním pokračuje protilidové, teroristické tažení vlády. Pokud někdo doufal v uvolnění opatření po 10. lednu, může se jít klouzat. Naše manželky a partnerky mohou být spokojené, protože několik příštích týdnů (nejspíše 52 příštích týdnů tohoto roku) se do hospody jen tak nepodíváme. Ale to, co nás čeká, nechtějí snad ani ony…

Vláda očkuje lidi látkou, kterou odmítají i zdravotníci (a propagační videa natáčejí s pomocí hereckých rekvizit, fejkových injekčních stříkaček – zde), takže se není čemu divit, že politici si raději nechávají píchnout místo vakcíny nějaké vitamíny. Ti méně šťastní, kteří nemají na výběr, si mohou zahrát ruskou ruletu – nebo bychom spíše měli říci americkou ruletu, protože jde o americkou vakcínu. Tedy – nechat se naočkovat a čekat, zda po očkování omdlíte (jako ona vrchní sestra v americké nemocnici zde), nebo zda vám jen ochrne obličej (jako jiné zdravotní sestře zde), zda umřete (jako Izraelci zde) nebo jen dostanete střevní potíže či zda se nestane zdánlivě nic (a stane se tak až po roce či dvou, kdy u vás propukne nějaká závažná choroba) – to je jako zatočit bubínkem revolveru, ve kterém je jeden náboj, stisknout spoušť a doufat, že protentokrát vystřelíte naslepo.

Kreténská opatření pokračují i nadále. Jen mi není jasné, koho mají chránit. Seniory? Vždyť na jaře se kvůli seniorům dělaly takové manévry, že nesenior si v dopoledních hodinách ani nemohl nakoupit, pokud nebyl starší 65 let. Dnes nic takového neplatí. Proč najednou? Nezastávám se onoho opatření, připadalo mi už tehdy divné – vehnat v jeden čas na jedno místo celou rizikovou skupinu spíše povede k její nákaze než cokoli jiného (a o to možná vládě šlo, protože všechna opatření spíše slouží šíření viru než by mu bránila), ale dnes už se nikdo výmluvami na rizikové skupiny nezdržuje. Cílem je buzerace za každou cenu, protože jen nekonečná buzerace nás má donutit, abychom si – v očekávání toho, že tím buzerace skončí – nechali aplikovat kýženou očkovací látku.

Jsem zarostlý jak Ezau, ale do holičství se jen tak nedostanu. Hlavně že kadeřnictví pro psy fungovat mohou. Tak snad nedopadnu jak dredatý Bartoš od Pirátů.

Včera jsem si zase chtěl v Kauflandu koupit šanon, abych si uspořádal některé dokumenty, ale u pokladny mi bylo řečeno, že prodej tohoto druhu zboží je zablokován. V tom samém krámě si můžete koupit cokoli z potravin či drogerie, ale nemůžete sáhnout do vedlejšího regálu s papírnickými potřebami. Je to blbost, ale naštve to – ukazuje to na nesmyslnost všech těch nařízení: nasadíte si roušku, vydezinfikujete si u vstupu ruce, dostanete košík nebo vozík s číslem velkým jak kráva, takže dejme tomu, že jste v obchodu skutečně jen dva na patnáct metrů čtverečních, ale – pořadač si přesto koupit nemůžete.

Nebo předevčírem na poště: ženská za přepážkou mne sjela, protože jsem měl roušku pod nosem a ne na nose. Nenapadlo mne, že by jí to mohlo vadit, když seděla za sklem, ale pak jsem to pochopil: když stát buzeruje ji, aby v té roušce seděla celou pracovní dobu, je přirozeně naštvaná (kdo by nebyl?) a má potřebu si vylít zlost alespoň na mne: „Já v tom taky musím celou dobu sedět,“ odsekla mi přes to tlusté sklo na moji námitku.

Nebo škola: kluk je ve čtvrté třídě, holka v první. Takže holka v pondělí po Vánocích nastoupila do školy, kde celou vyučovací dobu musí sedět v roušce, ale kluk do školy nemůže, učí se doma, distančně. Tvrdilo se, že za týden půjde do školy i on, ale po zasedání vlády víme, že tato „moudrá“ opatření budou pokračovat i další dny: takže jedno dítě do školy musí a druhé se musí učit doma. Jedno musí být v roušce a druhé musí být v izolaci od kamarádů. Kdybyste chtěli mít obě děti doma, skoro to nejde. Kdybyste chtěli mít obě děti ve škole, nejde to vůbec. Rodiče aby se zbláznili – jedno dítě do školy odvádět a vyzvedávat a zároveň dohlížet na druhé dítě doma, které se učí přes webkameru, aby náhodou neprošvihlo příští „meet“. Kocourkov hadr…

Přes Vánoce jsme byli všichni doma – ostatně jako celý rok. Ale teď ještě víc, protože nikam se jít nedalo. Všechno zavřený: jednak covid, jednak svátky. Krámy zavřený, hospody zavřený. Silvestr žádnej, žádná veřejná setkání, žádné ohňostroje, rachejtle, zábava. Maximálně za příbuznýma, ale to mnozí ze strachu, že by je „nakazili“, také vzdali. Takže celá republika seděla na prdeli skoro deset dnů, ale přesto nás bude vláda krmit nesmyslama o tom, jak čísla přes Vánoce drasticky vyskočila, takže jsme na tom v přepočtu na obyvatele prý nejhůře na celém světě (opravdu, takové prvenství prý máme) a že za to prý mohou – „vánoční radovánky“. Co je to, do prkvančic, za žvásty? Jaké radovánky? Cukroví a pohádky nebo snad bramborový salát?

Do toho všeho nám má premiér tu drzost v televizní debatě oznámit, že situace se může zlepšit možná až v roce 2023. Sorry jako. To si opravdu myslí, že si buzerace necháme líbit ještě další tři roky? Jistě, o roce 2023 víme, na alternativě se o tom hovoří už od jara loňského roku, ale tady vám to najednou Babiš řekne na plnou hubu: i když dodržujeme ta nejnesmyslnější opatření, jaká svět viděl, je to na nic, protože globalistické elity se rozhodly, že svobodu nám už nikdy nevrátí. Možná prý až v roce 2023. Povídali, že mu hráli…

Abych to zkrátil: ne, nejsem překvapen. Je to přesně tak, jak všichni tušíme: Lépe už bylo. Tento rok nebude snadný. Všechna ta buzerace nás má donutit k tomu, abychom si raději nechali aplikovat vakcínu, za což prý dostaneme „výhody“. Jaké? Že budeme moci chodit hákovat, tedy do rachoty, a na koncert Dana Landy či Janka Ledeckého a po koncertu skočit na jedno…

Ale nemylme se: vakcína nefunguje a fungovat nebude, takže ani ti, co ji podstoupí, se nemohou těšit na nějaké velké svobody. Ty ostatně nejsou v plánu. I naočkovaní se budou muset všude prokazovat, ukazovat covidpass v mobilu u každého vchodu, chodit pravidelně na přeočkování a v hospodě se – po všech ponižujících procedurách prokazování svého očkování – budou moci u stolu bavit jen s podobně tupými, kteří se nechali zmanipulovat stejně jako oni. V duchu si pak budou moci odpočítávat, za kolik měsíců či let u nich propukne Alzheimer, rakovina či jiná „civilizační“ choroba. Hodně štěstí s takovouto vakcinační svobodou.

Protože – to má být život? To už snad budeme mít lepší život my, kteří na tuto hru nikdy nepřistoupíme. I kdybychom se už nikdy neměli do hospody ani podívat.

Takže co opravdu chceme? Chceme částečně otevřít republiku výměnou za potupné očkování (které je ve své podstatě očipováním, označkováním stáda)? Nebo chceme – jako to tvrdíme my v Národní demokracii – úplné otevření republiky, úplný návrat života, ničím nepodmíněný – ani rouškou, ani vakcínou? Rozhodnutí je jen na vás…

ilustrace a titulek: http://www.cd89.cz