Obrátil se na nás člen Národní demokracie pan Miroslav Kelnar se žádostí o zveřejnění jeho příběhu a jeho zkušeností, které on má s jednáním české police vůči politické oposici v této zemi. Zde je jeho příběh.
Dne 15. srpna 2020 jsem se zúčastnil demonstrace pořádané Piráty z Prahy 6, kde motem bylo mj. „vyjádření nesouhlasu s brutalitou běloruské policie, potlačující mírné protesty v zemi“.
Na tuto demonstraci jsem si vzal transparent s vyjádření podpory pro Lukašenka. Asi v polovině průvodu z Klementina na Loretánské náměstí mě napadl záludně zezadu nejdříve pravděpodobně Bělorus, se snahou mi vytrhnout můj transparent z rukou, což se mu díky nenadálosti tohoto útoku podařilo. S tímto mým transparentem pak dotyčný praštil o zem a ostatní „běloruští demokraté“ po něm s chutí šlapali a ani jsem si nevšiml, kde byli právě v tu dobu Piráti z Prahy 6, že by si také šlápli a nebo třeba i nenápadně do mě kopli?
Sotva se útočník ode mne vzdálil na pár kroku, zaútočil na mě bezdůvodně český policista, uchopil mě zezadu loktem pod krkem a dovlekl mě ke sloupu podloubí, kde snad metr od nás seděli hosté restaurace a on mě tam začal škrtit. Policista mě přitisknul loktem za krk k oné zdi podloubí a vrazil mi loket do míst mé krční tepny a tlačil proti zdi a tlačil. Zkrátka si na mě chtěl vyzkoušet styl Floyda. Když už se mi pomalu začal ztrácet svět před očima, tak si to policista rozmyslel a už to do konce nedotáhl.
Asi bych s tím nic nedělal, kdyby si asi tak za tři dny po této události jedna moje příbuzná nevšimla, že mám na krku asi tak cca 10 cm modrák právě v místech mé krční tepny. To mě přivedlo nakonec k rozhodnutí si na policii stěžovat na nevyprovokovanou brutalitu české policie vůči mé osobě.
Případ šetřila policie na Praze 1 Malé Straně, a jaké bylo mé překvapení, když jsem dostal za nějaký čas vyjádření od onoho vyšetřovacího orgánu, že právě ty 4 minuty záznamu z kamer z Malostranského náměstí nejsou k disposici, že záběr kamery končí krátce předtím, než mě napadl onen Bělorus a kamera zase naskočila do záběru, když si již přátelsky povídám s oním škrtičem.
Dále bylo v dopise od policie z Prahy 1 Malé Strany zmíněno, že 7 policistů, kteří byli jako doprovod této demonstrace, prohlásilo, že k žádnému fyzickému kontaktu mezi mnou a kýmkoliv jiným vlastně nedošlo a že jsem si celou záležitost vymyslel a hematom na krku že jsem vymodeloval sám a šmitec.
To mě vedlo k úvaze, jak bych si asi mohl tento 10 cm hematom sám na krku vymodelovat? Jediné, co mě napadlo, bylo, že bych využil ten čvachtavý zvon na protahování zacpaných odpadů, ten průměr by to zhruba mělo. Což o to, doma ho mám, ano, klasický gumový, ale k praktické zkoušce jsem zatím nepřistoupil.
Toto vyjádření policie z Malé Strany má však jednu logickou chybu, kdybych si tento příběh opravdu sám vymyslel, tak jak jsem mohl vědět dopředu, že policie zlikviduje 4 minut kamerového záznamu z Malostranského náměstí? To jsem přece v době, kdy jsem podával svoji stížnost na brutalitu české policie, vědět nemohl. Vystavoval bych se tímto snadnému odhalení s možnými dalšími konsekvencemi za toto mé, řekněme, nepravdivé obvinění. Ale toto zřejmě policii nedošlo.
Moje stížnost proti závěru policie na Praze 1 Malá Strana byla pak postoupena na krajskou policii a ti mi sdělili, že zkontrolovali záznamy z kamer z Malostranského náměstí a žádný takový případ napadení, jak já jsem uvedl, tam nemonitorovali. Tak toto už mělo nádech švejkoviny, protože, když to ti okresní súdruzi vymazali, tak jak to tam ti krajští mohli pak najít?
Ale já jel dále a poslal jsem svoji stížnost na GIBS v naději, že alespoň tento orgán má autoritu si dupnout a z policie na Praze 1 ten záznam vyrazit. Ale to jsem se spletl, GIBS mi oznámila, že tu moji stížnost poslali zpět na tu krajskou policii, od které zase dostanu dopis, že ten záznam z kamer zkontrolovali a žádná taková událost, jakou já jsem nahlásil, že tam vidět není. Tak tomu se říká koloběh života.
Já to tu chci představit, jako příklad, jak Hamáčkova police volí brutální zásahy proti politické oposici v této zemí a jak se na policii toleruje lhaní a manipulace s důkazy. Já jsem napsal Hamáčkovi dopis, kde jsem tento případ popsal a vložil jsem do obálky i foto mého krku a on se ve své pýše ani neozval.
Jednu věc ala ještě musím zmínit, pochopil bych, kdyby policie vymazala moment, kdy mě napadl jen „jejich“, no víte co, ale proč policie mazala i ten útok na mě toho Běloruse? Když jsem pak konečně dosáhl toho, že MÚ Praha 1 začal projednávat případ mého napadení na přestupkové komisi, tak na jednání k mému překvapení si onen Bělorus přivedl jednak překladatele a pak i právního zástupce, který mě tam začal vyslýchat, jako bych já byl tím obviněným. Kdo mu tyto dva lidi platil? Koudeláčku, to jsi byl ty?
Když jsem se před pár dny zeptal, jak byla na MÚ Praha 1 celá záležitost uzavřena, tak mi bylo sděleno, že já jsem v tomto případu jen v posice jakoby svědka, tedy něco takového, který šel náhodu okolo a někoho tam policie mazala a ten svědek od toho incidentu nestačil včas utéci a že tedy nemám právo vědět nic. Ale že prý je to takto podle zákonů. Co se dá dělat, asi jsem jako svědek málo rychle utíkal.
V hlavě mám ted´ jeden velký otazník, nedostal jsem se já nechtíc do nějaké té Koudelkovic hry na Jamese Bonda?
Tak se mi stále více vtírá do hlavy myšlenka, jestli si dotyčného Marka Hrytskeviche zde neškolil Koudeláček jako budoucího majdanistu pro Bělorusko a on si ten nevděčník před tou demonstrací zde v Praze něco šlehne a získá pocit, že mu narostly křídla a že si to teď tedy vyřídí s chlapem, který je o půl hlavy vyšší než on, což jsem jako já. Jestli jsem zde Koudeláčkovi, čekateli na tu svoji maršálskou hůl, náhodou nezhatil nějakou tu investici do budoucí „demokracie“ v Bělorusku“, toť otázka.
Co zbývá dodat? Jen vyzvat Hamáčka k tomu, aby odstoupil.