Dámy a pánové,
vážení přátelé,

k tomuto mému příspěvku mne přiměla mimo jiné včerejší cesta autobusem č. 61. Když jsem čekala spolu s dalšími lidmi na zastávce, rozhlížela jsem se po té obrovské šedé a mně nic neříkající betonové ploše před Střední zemědělskou školou a přemýšlela jsem o tom, k čemu tato plocha slouží nebo sloužit má, když na lehátkách a lavicích mezi zakrslými stromky nikdo nesedí a sedět asi ani nechce. Nedivím se. Před zemědělskou školou bych očekávala zelené plochy, parkovou úpravu, fontánu s lavičkami nebo prostě jen vkusně upravenou zelenou plochu. Také by se hodila aspoň jedna lavička u zastávky, pokud už nezbyly finance na krytý přístřešek. V autobuse se lidé rozhovořili spontánně o tom, jak se jim toto prostranství nelíbí a kdo to vlastně vymyslel…. Pan řidič koukal z okna a nevěřícně kroutil hlavou. V tu chvíli mě napadlo, že někdo jen utopil tuny betonu v nesmyslném projektu. Zeptal se někdo nás, občanů Tábora, jaký máme na využití plochy před Zemědělkou a na její úpravu názor? Proběhla na toto téma nějaká diskuze s občany? Nedokážu si odpovědět, protože to nevím. Každopádně….
Pohled na šedý nudný beton mě přivedl k následující úvaze…

Především. Uvědomila jsem si, jak krásná a pestrá je na rozdíl od této šedivé studené plochy v centru městaTábora Evropa, jejíž hodnotový systém, kultura a vzdělanost vycházejí z antických a později židovskokřesťanských kořenů. Byla to mimo jiné Evropa, která vytvořila jako první systém univerzit a umožnila tak obrovský rozvoj vzdělanosti a prosperity. Moc bych si přála, abychom se my, naše děti, vnoučata a pak ještě další generace mohli nadále těšit z této mnohotvárnosti a hlavně abychom nikdy nezapomněli na mravní imperativ evropské společnosti a na její kořeny. Vždyť i ten kruh s hvězdami ve znaku Evropské unie připomíná nejen dvanáct zakládajících států EU, ale také dvanáct izraelských kmenů a dvanáct hvězd v kruhu nad hlavou Panny Marie, jak ji můžeme vídat v evropských a nejen evropských kostelích .

Setkala jsem se v posledních měsících opakovaně s názorem, že naše evropská civilizace by se měla stydět za to či ono ze své historie a že teď máme povinnost chovat se tak a tak.., musíme konat to či ono, abychom tyto zločiny a křivdy odčinili. S takovými názory nemohu souhlasit, byť nepopírám některé historické skutečnosti. Odmítám koncept tzv. celoevropských řešení na úkor suverenity a národních zájmů jednotlivých států.

Evropské země se svojí historií, svébytnými tradicemi a zvyky, se svojí gastronomií, kulturou, s ojedinělými architektonickými památkami a nádhernou přírodou, jsou především výrazem plurality. Představují všechno jiné než onu jednotvárnou šeď, kterou jsem zmínila úvodem. Myšlenka evropské jednoty a solidarity je krásná a ušlechtilá. Mocenský spolek, kterým v současné době je Evropská unie, není schopen tyto myšlenky a snahy naplňovat. Myšlenka jednoty, solidarity a spolupráce v Evropě je mi sympatická, proto ji vždy podpořím, ale pouze za předpokladu, že na konkrétních formách spolupráce, výměně zboží, pohybu osob apod. se svobodně dohodnou svrchované národní státy.

Vlastní vinou jsem si až před měsícem přečetla zásadní dokument, který mění postavení evropských zemí v EU, a to Lisabonskou smlouvu. Měla jsem si ji přečíst v době, kdy se schvalovala, ale i tak nevím, zda by se věci vyvinuly jinak. Od přijetí tohoto dokumentu, který byl jen s veřejností určitým způsobem diskutován – referendum neproběhlo – se zásadně změnilo postavení některých členských zemí, bohužel v jejich neprospěch. Přijetím Lisabonské smlouvy ČR i jiné země naprosto ztratily možnost vést vlastní hospodářskou politiku a vlastní politiku v mnoha dalších závažných oblastech života. V Evropském parlamentu se hlasuje tzv. kvalifikovanou většinou. Kdo z vás ví, co to znamená? Takzvaná naprostá většina poslanců hlasuje jen o nepodstatných a spíše procedurálních otázkách. Postavení zemí v tomto hlasování není tedy rovnoprávné. Doporučuji každému, aby se s tímto dokumentem i s některými dalšími co nejdříve seznámil. Každodenně jsme svědky bující byrokracie, jak na místní a celostátní, tak na evropské úrovni. Politici jsou odtrženi od reálného života prostých lidí. Vznikly a vznikají nám elity, které žijí svým vlastním životem a vzájemně spolupracují ne ve prospěch nás občanů, ale ve svůj vlastní prospěch. Tím nepaušalizuji, protože vím, že i mezi politiky, zejména v poslanecké sněmovně a v senátu jsou také slušní lidé, bohužel jsou v naprosté menšině. Díky za jejich úsilí iniciovat zákony nebo jejich změny tak, aby odpovídaly potřebám občanů a pracujících naší země.

Náš národní parlament schvaluje víceméně plíživě různé registry, jejichž zakládání se všelijak zdůvodňuje. Pravdou je, že se centralizují informace o občanech. Před třemi dny například parlament schválil zákon o registru zdravotnických služeb, spíše tedy registr všech chorobopisů s osobními daty pacientů včetně rodného čísla. Čeká nás registr bankovních účtů, od září t.r. má začít platit nesmyslná inkluze ve školství atd. atd. Hodně mi tento postup připomíná doby ne až tak dávno minulé: centralizovat a centrálně řídit. Mohla bych pokračovat dále, ale tato moje krátká úvaha spíše směřuje k aktivizování těch spoluobčanů, kteří se o současné dění především v ČR a na půdě Evropské unie nezajímají nebo mají pocit, že všechno, co by udělali, je zbytečné. Není to zbytečné!! Je strašně důležité, abychom sledovali jednání našeho parlamentu, chování námi volených poslanců, abychom se občas podívali na předlohy zákonů a jejich změny a na to, jak hlasovali v té či oné věci námi volení zástupci. Všechno, jen ne strkat hlavu do písku.

Děkuji všem, kteří si přečetli tento můj příspěvek.