Přestože výběr kandidátů je bídný, jsem přesvědčen, že jsou tyto volby důležité a je potřeba k nim jít. Mohou totiž zbrzdit ten fialový vlak, který nás veze do propasti.
Již před několika měsíci jsem napsal článek, jehož hlavní myšlenka je dodnes platná: Fialova pětikoalice ovládá nejen vládu, ale i obě komory parlamentu a navrch i většinu krajů a de facto i „Českou“ televizi a „Ústavní“ soud. Tyto volby budou soubojem o to, zda získají i to poslední významné křeslo, které ještě nemají – tedy to prezidentské.
Pokud by se tak stalo, tak by jediná mocenská skupina ovládala všechny klíčové pozice v ČR, což by byla velmi nebezpečná situace. Vládě by to totiž velmi uvolnilo ruce k prosazování takových kroků, jako je razantní omezování svobody slova či další rozšíření emisních povolenek, které by vedlo k dalšímu zdražování. Naopak pokud se stane prezidentem někdo „z jiného tábora“, dojde k většímu vyvážení moci a vládu to může do určité míry zbrzdit.
Vládní koalice nenechala nic náhodě a pro jistotu podpořila hned tři kandidáty: Pavla, Nerudovou a Fischera. Tím jasně dala najevo, že tito tři půjdou vládě na ruku – a pokud někdo z nich bude zvolen, bude z Hradu plně podporovat vládní politiku, ať bude jakákoliv.
Je vidět, že ta „vládní“ strategie nevychází, jak by měla. Bylo zřejmé, že původním plánem vlády (či spíše médií a určitých zákulisních skupin) bylo držet Pavla vepředu jako „ledoborce“ a následně jej odklidit z cesty, aby jeho voliči přešli k Nerudové a ta měla umetenou cestu. Nakonec však Pavla začali odstřelovat příliš brzy a Nerudová se ve zbývajícím čase stačila sama odkopat tak dokonale, že i mnozí z těch, kdo na ni vsadili, ji teď pohřbívají a ze zoufalství restaurují původně odepisovaného Pavla. Někteří se snaží ještě na poslední chvíli „vytáhnout za uši“ Fischera, ale pochybuju, že se jim to povede.
Nutno ovšem uznat, že ani na „druhé straně barikády“ není situace o mnoho lepší. Babiš se rozhodl vsadit vše na jednu kartu, což sice pro něj znamená naději na úspěch, ale zdaleka ne jistotu. Značnou prohrou alternativní scény je to, že nikdo z občanských alternativních kandidátů nenasbíral dost podpisů (s výjimkou Vitáskové, která se ale rozhodla vzdát bez boje). Nakonec se ten původně zavrhovaný Bašta stal jediným kandidátem alternativy a zdá se, že si v této roli vede lépe, než se čekalo. I když na 2. kolo mu to asi stačit nebude.
Ostatní kandidáty nepokládám za významné hráče. Zima a Středula pohoří, Hilšer ani nestál vládě za slůvko podpory a Diviš sice může oproti průzkumům překvapit, ale spíše než ke 2. kolu mu to pomůže k budoucímu senátnímu či poslaneckému křeslu.
Od některých lidí zaznívá otázka, zda k volbám vůbec jít. Já si naopak myslím, že právě tyto volby jsou zcela zásadní. Ne proto, že by tu byla naděje zvolit dokonalého prezidenta. Ale jak už jsem zmínil, je tu naděje zabránit vládě, aby získala i Hrad – a tím máme naději naši politickou scénu alespoň částečně vyvážit.
A jak budu volit já? V prvním kole to hodím Baštovi. V tom druhém, pokud to bude Babiš vs. některý vládní kandidát, tak mi nezbyde než přimhouřit obě oči a hodit to Babišovi. Ačkoliv zdaleka není ideální, tak je potřeba zatáhnout za záchrannou brzdu, protože jinak nás ten fialový vlak doveze až do propasti.
autor je místopředseda Národní demokracie a předseda Národní mládeže