Tzv. boj proti islamizaci Evropy byl mediálními a politickými elitami pasován do role mluvčího celého proudu odporu proti stěhování národů do Evropy. Bylo tak učiněno vědomě a záměrně, neboť tato zjednodušující teze byla správně identifikována jako fiktivní, a tudíž v důsledku zcela neškodná opozice. Omílání a vyvracení argumentů fiktivní opozice pak snímá z médií břemeno nutnosti vyvracet tvrdé argumenty opozice skutečné.
Rostoucí obavy o budoucnost Evropy tváří v tvář probíhajícímu procesu velkého přenárodnění, pokud už jsou vůbec veřejně vysloveny, mívají často zavádějící podobu protestů proti hrozbě tzv. řízené, plánované nebo alespoň tolerované islamizace Evropy. Tento zjednodušující a zavádějící výklad problému pak zákonitě ústí pouze v takové varianty řešení, jež jsou vzhledem k potenciálnímu skutečnému řešení podstaty procesu irelevantní. Zrada spočívá v samotném základu této spiklenecké teorie.
Jako vždy je to totiž složitější. Globalistické elity se rozhodně nezhlížejí v nějaké islamizaci. Ta hrozí jedině jako nechtěný efekt jejich spiklenecké praxe, pokud se jim zhroutí plán; chtějí totiž přepnout imigranty do liberálního programu teprve poté, až jejich stávající agresorský potenciál zužitkují coby efektivní zbraň proti přežívajícím zbytkům křesťanské Evropy – v náboženském, ale především kulturním a civilizačním slova smyslu. Tento záměr se jim ovšem může zvrtnout snadno, neboť ve své liberalistické zasněnosti podceňují, jakou sílu ještě pro člověka může znamenat jeho identita, kultura, původ, a dokonce jeho bůh.
Sjednotitelům Evropy a lidstva, kteří celý tenhle cirkus provozují, nejde samozřejmě o nějaký islám. Jde o lidi, jimiž chtějí Evropě pořádně zředit krev, ber kde ber. Že jsou shodou okolností někteří z nich muslimové, to je jen mírná komplikace, s níž se liberálové hodlají časem vypořádat. V nějakých náboženských kategoriích vůbec neuvažují. Člověk je pro ně jen číslo v makroekonomických tabulkách, jednotka produkující spotřební zboží, spotřebovávající spotřební zboží, poháněná příslibem sexu, požitků a mamonu. Člověk má podle jejich ideální představy asi podobný duchovní rozměr a vědomou identitu, jako ta hravá koťátka různých barev, co se po sobě roztomile válejí a hrají si s klubíčkem, v oné slavné staré televizní přestávce.
Pro architekty přenárodnění Evropy jsou příslušníci neevropských etnik a kultur pouze přirozenými a nenahraditelnými spojenci v procesu bourání původních evropských identit. Je s nimi počítáno jako s ředidlem, které pomůže vymazat vůně a barvy a spoluvytvořit kýžené vakuum, které bude možno naplnit indiferentním novým evropským lidem, národnostně, etnicky, nábožensky či kulturně neurčitým. Tato masa bude zbavena rozhodujících složek vlastního sebe-vědomí, tudíž pevného bodu, o který je možno (nebo dokonce nutno) opřít případný odpor proti otroctví globálního kapitálu. Národy budou sjednoceny v lidstvo a to bude rozbito na atomy, z nichž každý bude zcela závislý na systému ve všech ohledech, systémem sledovaný na každém kroku, pod absolutní kontrolou bude jeho pohyb, komunikace, myšlení i jeho (virtuální) peníze. Každý atom bude plně zaměstnán starostí o materiální blahobyt svého nejužšího zájmového okruhu, zvládnutím svých dluhů a závazků k systému. Odpovědnost za budoucnost svého národa či civilizačního okruhu se i u zodpovědnějších jedinců přirozeně vytratí spolu s popřením samotné relevance těchto pojmů. Člověk se ochotně podvolí útokům na první signální své osobnosti, bez odporu se nechá vmanipulovat do pohodlné pozice tvora, od něhož se zdánlivě nevyžadují žádné oběti, úsilí, odpovědnost nebo zásady, což povede v první fázi k mámivému opojení z vlastního zbožštění a z něho plynoucího osvobození od lidských povinností; celý tento proces bude rozpoznán jako zkázonosný pro společnost, a tedy v důsledku i pro jednotlivce, až v té fázi, kdy na záchranu již bude pozdě. Druhou variantou je ta, že lidé budou umně napojeni na intelektuální a ideologický progres systému tak úzce, a budou s ním klesat do duchovních hlubin v tak dokonale paralelní křivce, že už nebudou schopni docenit význam zániku vlastní civilizace, a dost možná nebudou schopni ho ani na vyšším kontextuálním stupni chápání registrovat. Člověk bude v prostředí stále propracovanějších technologií, jež ho kromě povinnosti pracovat zbaví i nutnosti myslet, stále blíže a blíže ke zvířecímu způsobu přežívání, jen hnízda a nory budou luxusnější a zábava a strava pestřejší.
Člověk přijme, nikoli bez jisté úlevy, myšlenku, že budoucnost je jen vágní pojem, zcela nezávislý na jeho vůli, neboť ti, kteří jí skutečně určují, jsou neviditelní a beznadějně nedosažitelní v bezpečné distanci. Až zjistí, že tato anonymizace vlády má na něho smrtící dopady, opět už bude pozdě s tím něco dělat, neboť ani v okamžiku případného probuzení a ochoty stanout konečně ve zbroji nebude vědět, s kým bojovat a proti čemu vlastně. Lidstvo bude jen šedou masou solitérů, a když se solitér postaví na odpor, bude hravě smeten.
Protože mají pocit, že kvůli přetrvávající paměti evropských národů se tento proces přeměny lidí v jedno šedé evropské lidstvo nekonečně vleče, našli revolucionáři katalyzátor ve smísení Evropanů s neevropany, čímž namísto šedého vytvoří raději rovnou ono kýžené lidstvo světlehnědé. Potřebují tedy nutně masivní imigraci, a vše ostatní je v tuhle chvíli vedlejší.
Proto se také v případě muslimů evropské elity hravě smíří i s hříšnými projevy proti liberalistickým svátostem, které si už evropský křesťan dávno netroufne vyslovit, ježto by byl kriminalizován za homofobii, antisemitismus, šovinismus, fašismus atd. Křesťanství je pro liberály jedním z úhlavních nepřátel, kdežto islám je vítán coby dočasný spojenec. Je to manželství z rozumu. Politici a ideologičtí aktivisté jsou přesvědčeni, že tváří v tvář pohodlí evropských kaváren a sociálních dávek se muslimům brzy přestane stýskat po nějaké pouštní mystice.
Zatím vše nasvědčuje tomu, že se ukrutně mýlí. Jako ostatně ve všem. Ale zatímco si liberální exoti sní svůj sen, afro-asijští žoldnéři si už užívají první zálohu na odměnu za svou demoliční zakázku: volnost od všech pravidel, požadavků a zákonů, jimž jsme podřízeni my ostatní. Křiklavé příklady tohoto měření dvojím metrem, které se nedaří zašumlovat, jsou deklarovány jako respekt ke kulturním odlišnostem a vydávány za znak jakési naší tolerance a vyspělosti.
Náboženství je pro liberály jen opium. Přechodné pominutí mysli. Evropští politici opakovaně deklarují a doufají, že vytvoří jakýsi evropský islám. To neznamená nic jiného, než že s muslimy touží udělat totéž, co už udělali s křesťany. Udělat z náboženství jen víceméně folklorní záležitost a nepustit ho ke skutečně významnému vlivu nejen na společnost jako celek, ale především ani na myšlení lidí a jejich hodnotové ukotvení. Z muslimských svátků by rády levicové a kapitalistické evropské elity ruku v ruce časem udělaly něco podobného, jako jsou naše moderní Vánoce nebo Velikonoce, tedy příležitost, jak prodat co nejvíc nekvalitního šmejdu a zase trochu vytočit zisky a zadlužit lidi. S likvidací křesťanství začali mnohem dříve, a mají tady náskok – viz snaha liberálů ve spolupráci s jejich kamarádem ve Vatikánu udělat z katolické církve jakýsi soubor lidových obyčejů, a z chrámů místa, kde se jen velkoryse toleruje oslavování starých venkovských tradic. Křesťanské atributy společenství mají být posléze jen jakousi stafáží k aktuální úloze oveček, které mají být zapojeny do relativistických a etnomasochistických projektů liberálních spasitelů. O evangelících a jejich progresivní vítací agendě škoda mluvit. Jestliže po zkušenostech s odevzdanými křesťany liberálové hrubě podcení mentalitu islámu, a dopadne to celé trochu jinak, nebude to záměrem těchto programových ateistů, ale jen jedním z vedlejších katastrofálních produktů jejich od základu katastrofálního experimentu.
Liberálové přirozeně nejsou schopni chápat hloubku a význam duchovního ukotvení člověka. Architekti velké výměny jsou čistí materialisté a nepředstavují si Evropu ani jako křesťanskou, ale ani islámskou, nebo třeba budhistickou. Dokonce ani jako židovskou, neboť toto náboženství je předurčeno pro ovládající, nikoli pro ovládané. Pro (sebe)vyvolené elity jsou lidé všech civilizačních okruhů jen zásobárnou lidí, z nichž hodlají postupně uhnít vysněnou jednotnou masu otroků, ve které se musí povinně rozpustit jakákoli svébytná identita, ať přijde odkudkoli z vesmíru. Člověk je jen tvor, v podstatě nižší než pes nebo kůň, u kterých jsou ochotni respektovat nějakou rasovou a genetickou péči. U člověka to není potřeba. Člověk je plně nahraditelný tvor. Lidí máme dost, ale koní je málo, jak říkal tatíček Stalin, jehož sen o světové bolševické revoluci teď hodlají neobolševici po sto letech nabytých zkušeností realizovat mnohem chytřeji a důsledněji.
Mějme s černoušky trpělivost, až nám pomohou zničit náckovskou Evropu, pak je naučíme, jak se chovat, čtu neomarxistům v očích jak v otevřené knize.
Dej si, milý muslime, na laskavého vítače pozor, v konečné fázi ti bude chtít vyhnat Alláha z hlavy. A ty si dej pozor, milý vítači, na muslima, protože dost možná to s ním nepůjde tak snadno, jak si myslíš.
Každopádně nás s těmihle dvěma exoty čeká veselá budoucnost.