Velký bratr nás šmíruje čím dál víc. A lidé tomu ještě tleskají

Jak říkal už Benjamin Franklin: Kdo se vzdá své svobody, aby získal bezpečí, ten si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečí a ztratí obojí.

Inspirací k tomuto článku byla zpráva, která se před týdnem objevila na portálu TN.cz. Zpráva samotná je zářným důkazem toho, že výchova dětí homosexuálními páry není vždy tak bezproblémová, jak si ji představují ti neomarxisté, kteří ji neustále prosazují. Nicméně ještě víc než samotný kontext zprávy mě zaujal její poslední odstavec:

Obžaloba také použila k usvědčení údaje z vyhledávačů. Na internetu totiž ženy hledaly „za jak dlouho zemřete se zlomenou nohou“ a „mohou být spolu manželky ve vězení“.

Zde se totiž dozvídáme informaci, která je ještě daleko podstatnější než celý zbytek (již tak velmi důležité) zprávy. Vyplývá z toho skutečnost, že každé vyhledávání na internetu (v tomto případě zřejmě v rámci Googlu, ale asi se to týká i jiných prohlížečů) je sledováno a může být kdykoliv použito proti nám.

Všimněte si, jak je tato důležitá informace podána. Pokud by se v médiích objevil samostatný článek, který by popisoval, jakým způsobem jsme při vyhledávání na internetu šmírováni, řada lidí by se proti tomu okamžitě ozvala. Když je ale informace zaobalena způsobem, který útočí na emoce lidí (proto zde byl využit příklad s dětmi) a vzbuzuje v nich pocit, že to slouží pro jejich bezpečí, většina lidí to přijme jako něco prospěšného – a ani jim nevadí, že se jejich svoboda zase o kus zmenšila.

Tento princip ale není ničím novým. Tu samou strategii použil Hitler v roce 1933, když nechal zapálit budovu Říšského sněmu – což mu posloužilo jako záminka k rozsáhlému omezování občanských svobod, které by mu jinak zřejmě neprošlo. A protože se lidé z historie nepoučili, tak mají tendenci na ten samý trik nalétnout i nyní – jak to můžeme vidět na mnoha příkladech.

Dobře si to můžeme ukázat u pouličních kamer. Protože zde média neustále šíří klišé, že kamery přinášejí bezpečí, tak mnoha lidem ani nevadí, že jsme v řadě českých měst šmírováni na každém kroku. A podobný princip vidíme i u systému eCall, což je plán soudruhů z Brusele umístit štěnici a GPS lokalizátor do každého auta, aby nás kmotři měli pod dohledem, i když sedíme za volantem.

A protože média to vše podávají tak, že je to nástroj ke zvýšené bezpečnosti, tak to řada lidí přijme jako samozřejmost a ani si neuvědomuje, že jejich svoboda pozvolna mizí. Celé je to umocněno tím, jak jsou omezení svobody dávkována postupně, po malých částech, salámovou metodou. Tím pádem si toho, že naše svoboda mizí, začneme všímat až tehdy, když je pozdě. Něco jako žáby, které hned vyskočí, když je dáte do hrnce s horkou vodou, ale nechají se uvařit, pokud je dáte do studené vody a pozvolna zvyšujete teplotu.

A pak není divu, že žijeme v době, které mnozí dávají trefné označení Orwell na steroidech.

(Zvýšit karmu článku, popř. diskutovat, je možné zde nebo zde)