Na základě mých vlastních zkušeností ze zcela konkrétních kauz, můj názor zní: Nelze!
Nyní budu hovořit o brutálním zásahu policejních těžkooděnců na schodech Národního muzea. K zásahu se ve veřejném prostoru méně či více vyjadřuje řada občanů, aniž by měla o incidentu mezi policií a demonstranty vůbec nějaké objektivní informace.
Já tam však v sobotu dne 11.3.2023 byl! A jako účastník sobotního zásahu police u Národního muzea jsem hned v pondělí 13.3.2023 podal k Policejnímu prezidentovi stížnost na brutalitu zásahu policejních těžkooděnců vůči demonstrantům. Následující den jsem pak napsal dopis rektorovi Vysoké školy ekonomické (VŠE) doc. Ing. Dvořákovi, Ph.D, ve kterém jsem ho varoval, aby nepodnikal žádné kroky vůči doc. Ševčíkovi, dokud nebude vyšetřování skončeno, neboť jako přímý účastník sobotního zásahu policie u Národního muzea jsem v pondělí 13.3.2023 podal Policejnímu prezidentovi stížnost na brutalitu zásahu policejních těžkooděnců vůči demonstrantům.
Pak se hned zvedla vlna solidarity s doc. Ševčíkem a nechci být domýšlivý, ale je možné, že i můj dopis rektorovi VŠE Dvořákovi takříkajíc zabral a dopomohl k tomu, že doc. Ševčík stále ještě na VŠE vyučuje. Má to však jeden háček a ten zmiňuji na konci článku.
A nyní k události před Národním muzeem z trochu jiného pohledu.
Náš rychlokvašný prezident P. Pavel alias Pávek, nás všechny ty, co jsme se domáhali, aby z českého Národního muzea zmizela vlajka Ukrajiny, nazval těmi, co přišli bořit.
Podle pana prezidenta rádoby moudré, podle mě však drzé!
My jsme chtěli udělat přece jen něco podobného, co už dávno před námi udělali aktivisté pod názvem STOHOVEN s prezidentskou standardou, kterou z pražského Hradu odstranili a nahradili ji červenými trenýrkami. A právě s těmito stohovnovými aktivisty prezident Pavel bez ostychu pletichařil o navrácení standardy na Hrad, kam také nepochybně patří.
Že by tedy dvojí metr pana prezidenta, prezidentská standarda může být neuctěna, a sundat ukrajinskou vlajku z našeho národního symbolu, to je boření! Za více slov už mi prezident Pavel alias Šavel nestojí.
Ale zpět k zásahu policie.
Odpověď od Policejního prezidenta mi sdělila, že šetřením zásahu policie u Národního muzea se bude zabývat Odbor vnitřní kontroly Krajské policie hl. města Prahy. V tom však vidím kámen úrazu. S tímto Odborem mám totiž z minulosti vlastní negativní zkušenosti.
V srpnu roku 2020 jsem byl na jedné demonstraci na Malostranském náměstí napaden bezdůvodně policistou, a to tak, že mě zezadu uchopil loktem pod krk a dovlekl mě ke kamennému sloupu, kde mně následně vrazil špici svého loktu do oblasti krční tepny a při tom tlačil svým loktem můj krk proti onomu kamennému sloupu.
A světe div se – na kamerách z Malostranského náměstí záznam o délce 4 minuty chybí! Tedy podle policie.
Kdyby se mi ve zmíněné oblasti krční tepny neobjevil za pár dní cca 10 cm sytě modrý hematom, tak bych věc asi nechal být. Ale, když už jsem měl takto viditelný důkaz v ruce, tak jsem nelenil a podal jsem stížnost na policii. Když jsem viděl, že se policie do tohoto prošetřování nijak moc nehrne, tak jsem dodatečně podal i oficiální trestní oznámení na obvodní státní zastupitelství v místě mého bydliště.
Věc jsem od počátku považoval za jasnou, vždyť přece na Malostranském náměstí, kde sídlí Parlament České republiky, a v blízkosti se nachází také řada zahraničních ambasád, tam je nanejvýš pravděpodobné, že tam má policie svoje kamery. Moje takřka jistota se však brzy vytratila.
Věc dostala nejdříve k řešení Skupina vnitřní kontroly Obvodního ředitelství policie pro Prahu 1, který učinil závěr, že záznamy z kamer zkrátka nejsou, protože právě po inkriminované 4 minuty byly prý všechny kamery mimo záznam, a že jsem si to napadení zkrátka celé vymyslel, a hematom jsem si na krku vymodeloval sám. Tuto verzi potvrdilo prý 7 policistů, kteří údajně byli na místě incidentu, a že viděli na vlastní oči, že se mě příslušný (já bych řekl útočící) policista ani nedotknul.
S tímto závěrem policie jsem samozřejmě nesouhlasil, a proto jsem se odvolal na vyšší policejní orgán. A teď pozor, vážení! Moje odvolání řešil přesně ten samý odbor vnitřní kontroly, co má nyní řešit ony události před Národním muzeem.
Samozřejmě, že mechanismus „ruka ruku myje“ zafungoval perfektně a tak verdikt odvolacího Odboru vnitřní kontroly na Krajské policii potvrdil závěr Skupiny vnitřní kontroly Obvodního ředitelství policie pro Prahu 1.
Moje námitka, že bych přece musel být absolutní idiot, kdybych riskoval postih za křivé obvinění vymyšleným příběhem o mém napadení a dokreslil jej hematomem, a to vše v místě, kde policie bude mít svoje kamery. Tento naprosto logický argument mi však nebyl nic platný, a nebyl mi nic platný ani následně – ve stížnosti u Policejního prezidenta, GIBS, i u Ministra vnitra.
Pravdu nechtěli znát pak ani na Nejvyšším státním zastupitelství v Brně, ba ani u Úřadu ombudsmana JUDr. Křečka. Státní byrokracie tak rozhodla jasně – příběh o mém napadení jsem si vymyslel, a na krku jsem si vymodeloval 10 cm modráka sám. Moje námitka vždy zněla, a jak jsem si ho vymodeloval? Taková ústa tady nemá ani Lucie Bílá. Zde je detailnější popis celé této kauzy:
A druhý případ? Trestní oznámení na podezření z korupce v případě výstavby elektrárny Adularya v Turecku.
Čtyři roky mého života, ve kterých jsem absolvoval téměř stejné martyrium, jako v případě mého napadení na Malostranském náměstí, a to opět až k Nejvyššímu státnímu zástupci Igoru Střížovi a k Ombudsmanovi JUDr. Křečkovi.
Zde prosím popisuji skandální případ korupce na případu výstavby elektrárny Adularya.
Mohl bych tu přidat ještě moji zkušenost s vyšetřováním / nevyšetřováním mnou nahlášeného údajného atentátu na bývalého premiéra A. Babiše, kdy tento případ se už teď po volbách jaksi nehodí vyšetřovat, a tak byl zřejmě dobře zameten pod koberec. Tam také figuruje Krajská policie z Prahy, konkrétně – Odbor terorismu a extrémismu. Zde, jak se dozvíte v níže uvedeném článku, tak policie sice zrušila mítink A. Babiše v Třeboni v srpnu 2022, a to bylo zřejmě vše. Nikde jsem od té doby neslyšel, že by policie někoho stíhala za vyslání poplašné zprávy o atentátu na A. Babiše. A když si dnes uvědomíte, že jsou vláčeni k soudu pan Popelka a pan Vrabel za vyslání tzv. poplašné zprávy, tak vám údivem spadne brada.
Vymyslet si zprávu o připravovaném atentátu na někoho a zrušit mu kvůli této zprávě mítink, tak to není podle policie poplašná zpráva. A vysílat signály o to, že jsme ve válce, tak to už vůbec není žádné plašení místní holoty; ale napsat na Národní muzeum, ať sundají to žlutomodrou plachtu, nebo že ji chasníci přijdou sundat sami, tak to je poplašná zpráva jako prase oceněná 6 měsíci s odkladem na 18 měsíců.
https://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/stiny-jednoho-horkeho-letniho-dne-roku-2022
Moje poslední 4 roky života nebylo nic jiného, než boj s policií a státním zastupitelstvím o dosažní alespoň kousku spravedlnosti v této zemi, a ve všech těchto případech to dopadlo stejně. Zmanipulováno! Zameteno pod koberec!
Vážení, zajisté se mi nedivíte, že už vím dopředu, jak vyšetřování týkající se Národního muzea skončí. Kdybych mohl vsadit všechny moje peníze, co mi zbyly po zkonfiskování větší části mých celoživotních úspor uložených ve Sberbance, tak bych vsadil na jistotu, že vím, jak skončí vyšetřování zásahu policie u Národního muzea.
Ještě bych mohl dodat příběh, který také najdete popsán v článku, „Jak pravda a láska nezvítězila nad lží a nenávistí“
Ten příběh popisuje, jak se na Facebooku nějakého Romana Máci objevila moje fotografie z oné zmíněné demonstrace přes Malostranské náměstí, a to s mým jménem a s rokem narození a s informací, že jsem navštívil koncert Alexandrovců v Praze. A pod touto mou identifikací bylo možno v diskusi nalézt jedno dobře míněné doporučení, “ať prý toho zmrd.. někdo sejme“. Co tak dotyčného proti mně rozlítilo? Že by ti Alexandrovci? To už snad ani ti Wagnerovci nebudí tolik emocí, jako ti Alexandrovci?
Ten případ jsem také řešil s policií a dosáhl jsem jen toho, že Mácovi zavřeli na týden Facebook a ty informace o mně se vymazali, a bylo hotovo. Takže jaký závěr z toho vyvodit? Že když na Facebooku napíšete něco proti Ukrajině, tak vás budou vláčet po soudech, ale když tam napíšete, aby nějakého toto konkrétního zmrd…identifikovaného jeho osobními daty sejmuli, tak pak je to plně v pohodě.
Tak taková je prosím naše policie, vždy ochotna posloužit politické zvůli. Je třeba nevinnému zavřít ústní otvor? Tak se na něho hodí poplašná zpráva. A nebo, je potřeba na druhé straně dostat korupčníka z průšvihu za 14 miliard korun škody jako v případě elektrárny Adularya? Jak je libo, vážení, to všechno naše policie umí.
A teď je čas na to, abych vyvodil nějaký závěr. Tedy, aby se nechala policii vyšetřovat tuto záležitost s brutálním zásahem těžkooděnců u Národního muzea, to nebyl ode mne opravdu dobrý nápad, když už mám ty výše uvedené zkušenosti. Přece, když policie dokázala dát na Malostranském náměstí dohromady 7 policejních svědků, aby přebili moje svědectví o napadení, no dovedete si představit, kolik těch falešných svědků od policie teď dokáží proti mně postavit z té skvadry od Muzea? Vždyť těch tam bylo jako švábů. A myslí si ještě někdo snad, že česká policie tady má nějaké skrupule? Ani za nehet! A jaký závěr z toho plyne? Že ten případ se musí šetřit nezávisle na policii, musí se toho ujmout možná nějaká ta parlamentní komise, možná, že se dá ustavit nějaký ten lidový vyšetřovací tribunál, já nevím, co se dá vymyslet.
V každém případě, zvedla se tady solidarita s doc. Ševčíkem, to je vynikající, ale stejně tak se všichni zde musíme přičinit i o to, aby ten výsledek vyšetřování byl spravedlivý, a ne ten, co tady má již dnes policie na Odboru vnitřní kontroly při Krajské policii hl. města Prahy zřejmě připraven v šuplíku. Jsme tedy zatím jen na půl cesty a nesmíme dopustit, aby výsledkem nějakého zmanipulovaného policejního vyšetřování se stal závěr, že policie jednala úměrně svému napadení cepy a sudlicemi, a že nikdo žádnému demonstrantovi nezkřivil ani vlásek na hlavě. Tímto závěrem by se popřel celý ten boj za doc. Ševčíka, a pokud, podle mé rady, čeká potutelně současný rektor VŠE doc. Ing. Dvořák, Ph.D. opravdu na to, až se takovýto závěr jeden den vytroubí z ČT a ze všech těch „spřátelených“ médií, pak bude mít rektor VŠE v ruce silný nástroj, jak s doc. Ševčíkem konečně zatočit.
Zatím jsou znaky toho, že předseda hnutí PRO JUDr. Rajchl do věci – prověření zásahu policie u Národního muzea chce jít. Já mu věřím, ale současně dodám i to, co napsala Soňa Peková v článku: „V tuto chvíli není jiná cesta, Jindra Rajchl nutně potřebuje naši pomoc“.
Soňa Peková: V tuto chvíli není jiná cesta, Jindra Rajchl nutně potřebuje naši pomoc.
V čem že je to potřebuje Jindru Rajchla podepřít? No aby se znovu neopakovalo třeba ono „A tu máš Rajchle kropáč, a to přímo od Wágnerovců“, jak se událo naposledy na demonstraci dne 11.3.2023.
Ještě tu musím dodat hlas jedné odvážné ženy.
A že by si tato dotyčná dáma také zadělala na nějaký ten případ „poplašné zprávy“?
autor je členem Národní demokracie