Asi hlavní dva motivy pro změnu komunistického režimu spočívaly v požadavku posílení státní suverenity a uvolnění svobody slova. Státní suverenita byla porušovaná ze strany Sovětského svazu, svoboda slova byla potíraná ideologickou cenzurou a politickými paragrafy.
Rámec ideologické cenzury byl dán marxisticko-leninskou ideologií, zákonné omezení spočívalo hlavně v paragrafech na ochranu republiky a hanobení presidenta. Sovětský svaz nás omezoval ohledně nepřímého zasahování do zákonodárství a přítomností vojenských jednotek.

Bohužel, změna k lepšímu se neodehrála. Spíše naopak. Zkostnatělý marxismus-leninismus byl nahrazen neomarxismem. Marxismus leninismus stanovil komunistickou stranu jako předvoj zájmů třídy dělníků a rolníků. Proto byla zakázaná kritika KSČ a státních představitelů (komunistů). Zakázaná byla obhajoba kapitalismu a liberální demokracie. Tento ekonomicko-společenský řád byl pojímaný jako nepřátelský vůči dělníkům. A dělnické zájmy representovala komunistická strana. Tak lze zkráceně charakterizovat ideologický koncept před rokem 1989.

Neomarxismus má mnohem širší záběr. Jako nepřítele neomarxisté berou celou západní společnost za vykořisťovatele-utlačovatele. Politický předvoj utlačovaných tvoří především neziskové organizace, mnohé liberálně demokratické strany, humanitní vysoké školy a různé nadnárodní politické instituce. Vykořisťované-utlačované tvoří etnické menšiny, obyvatelé bývalých západních kolonií, ženy, homosexuálové, narkomani apod. Z tohoto rozšíření ‚vykořisťovatele‘, ‚vykořisťovaného‘ a ‚representanta zájmů vykořisťovaných‘ samozřejmě plyne nárok na rozsáhlejší cenzuru a hromadnější politické pronásledování.

Politické pronásledování a cenzura jsou častější než před rokem 89. Lidé jsou stíhaní za pouhé věty, slova nebo jednoduché symboly. Malé množství politických paragrafů před rokem 89 bylo vystřídáno celou paletou politických zákonů (tzv. trestné činy proti soužití a další). Tyto zákony se tváří jako nepolitické, ale jsou interpretovány čistě v neomarxistickém duchu především ze strany politicky proškolených státních zástupců. Masovou cenzuru zajišťují nadnárodní informační a politické instituce, pracovníci neziskových organizací a celá řada dobrovolných udavačů.

Státní suverenita je více nabourávána než v předlistopadovém období. Sovětský svaz byl vystřídán Evropskou unií. Evropská unie prosadila nadřazenost jejího zákonodárství. Už se nejedná o nepřímý vliv jako za SSSR. EU tlačí intenzivněji na ztrátu naší národní a kulturní identity, než tak činili Sověti.

S odstupem třiceti let od barevné revoluce lze říct, že jsme si pohoršili v záležitostech suverenity a svobody. Většina národa je také více ideologicky zblblá. Změna je s ohledem na zmíněné hodnoty více žádoucí, než tomu bylo v éře před rokem 89. Zastánci naší suverenity a svobody 17. listopad slavit nemůžou.

autor je předseda MO ND Plzeň